Za ta dlouhá léta, co objíždím festivaly u nás a v zahraničí, už mě máloco překvapí. Asi jsem toho příliš mnoho viděl a slyšel. Doby, kdy jsem si z každého festivalu odnášel několik objevených hudebních briliantů, jsou dávno tytam. O to více si pak vážím kapel jako JIMBANAI, které mě prostě a jednoduše dokáží usadit hned prvním koncertem na zadek. Jejich spojení specifického jihokorejského folklóru, kytarového běsnění i minimalistických ploch mě zasáhlo na letošní Pohodě jako blesk z čistého nebe.

Kluci a holky z JAMBINAI za velmi krátkou dobu existence vyhráli ocenění Korean music Awards a následně začali intenzivně křižovat svět. Rozhodně se v tomto případě není čemu divit. Velmi pestrá paleta emocí a výrazových prostředků se u nich rozprostírá od špinavých kytarových stěn, až po mystické ambientní okamžiky naplněné až po okraj oduševnělostí. Díky tomu dokáže oslovit nejen milovníky folklóru, postrocku nebo alternativce dychtící ochutnat zatím nepoznané hudební sousto. Hudba JAMBINAI je mnohem univerzálněnší. Spojení elektrické kytary bicí soupravy a tradičních nástrojů, jako je dřevěné drnkátko geomungo nebo píšťalka piri dodává sice skladbám exotickou příchuť, ale rozhodně to není to jediné koření, které JAMBINAI mohou nabídnout. Tím hlavním je dějem nabitá zvukomalba, která dokáže pohltit. V tomto ohledu je aktuální deska minimálně na stejném levelu jako GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR nebo YNDI HALDA.