Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Time Machines II" vychází čtyři roky po smrti svého tvůrce Petera Christophersona, člena kultovních seskupení COIL, THROBBING GRISTLE, PSYCHIC TV a dalších, pozoruhodného člověka, jehož profil by snesl spíše samostatný článek. Pro tuto recenzi snad stačí zmínit, že první "Time Machines" spatřilo světlo světa pod hlavičkou stejnojmenné skupiny, TIME MACHINES, ta však stejně jako BLACK LIGHT DISTRICT byla pouze jedním z aliasů pro COIL, jež Christopherson utvářel spolu s Johnem Balancem.
Neodhaduji si tvrdit, jak překvapující bylo ve své době první "Time Machines", které vyšlo po albech pod pseudonymy BLACK LIGHT DISTRICT a ELPH VS COIL a soundtracku The Angelic Conversation. Neboť už ty zastihly duo hledající a prozkoumávající jiné výrazy a polohy. Právě deska "Worship The Glitch", která dostává svému názvu koketérií s glitchem či ambientně laděná "The Angelic Conversation" budiž tomu důkazy.
S odstupem času se ale dá říct, že ke strohosti zvukových ploch "Time Machines" se COIL nanejvýš přiblížili ve skladbě "Sea Priestess" z "Astral Disaster" a jejich následující tvorba pracovala s výraznějšími motivy a vrstvenější produkcí.
"Time Machines II" se k oné strohosti svého předchůdce nenavrací, spíše než na roztahané droneové plochy se jednotlivé tracky orientují na konkrétnější a mnohem více na sebe navrstvené motivy. Materiál se tak svou naléhavostí a důrazem na konkrétnější zvukomalbu částečně vymyká současnějšímu pojetí ambientní hudby a spíš navazuje na progresivní elektronickou hudbu 70. let, konkrétněji třeba ponurost alba "Zeit" od TANGERINE DREAM.
A mluvíme o elektronických sedmdesátkách, není vůbec od věci porovnat "Time Machines II" s nedávno vyšlým albem, které načerpávaloo inspiraci z podobných vod. "Celestite" pro blackmetalisty WOLVES IN THE THRONE ROOM znamenalo krok jinam a dá se namítnout, že je lehce nefér srovnávat "Celestite" s výtvorem v daném žánru protřelého hudbeníka. Ale stejně je zarážející, jak moc vedle působí "Celestite" vedle "Time Machines II" neohrabaně, nakolik oplývá jistým naivním patosem a přitom zní jako hypotetický soundtrack nízkorozpočtového sci-fi z osmdesátek.
Posmrtné dílko Petera Christophersona zůstává věrno tvorbě COIL v tom smyslu, že i to minimum byť vzdáleně podobných počinů nechává kvalitativně za sebou a kvalitativně si s pozdní tvorbou COIL nezadá.
8,5 / 10
1. 1
2. 2
3. 3
4. 4
5. 5
6. 6
7. 7
Vydáno: 2014
Vydavatel: Threshold House
Stopáž: 72:40
Produkce: Mastering: Mark Godwin
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
