Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Luisianští GOATHWHORE vydali materiál, který je ryzí inkarnací oldschoolové duše extrémního metalu. Lví zásluhu na tom má někdejší kytarista ACID BATH, ale pak také například i CROWBAR, Sammy Pierre Duet. Jeho kytarové linky jsou pro kapelu naprosto určující, je z nich cítit rock’n’rollová duše a jsou přehlídkou skvěle zvládnutých prazákladů metalu. Do GOATWHORE skrze něho prýští deathmetalová brutalita, ostrost a hrubozrnost thrash metalu i blackmetalové nálady. To vše v jednokytarovém balení, které jen ojediněle skladbu osolí nějakým sólem, ale o to více se soustředí na nosné hoblování, které na desce „Constricting Rage Of The Merciless“ prostě nemá chybu.
GOATWHORE je přesně ten typ kapely, která když vyběhne na pódium ve stahovácích pobitých stovkovými hřeby, nepůsobí směšně. Sem to prostě patří a kdyby to bylo jinak, bude tu něco chybět. „Constricting Rage Of The Merciless“ je jedno z nejlepších alb z poslední doby, které důstojně oprašuje metalový purismus. Předkládá hudebně skvěle zvládnutý materiál, který zdaleka není jen tupým repasem dřevních let kovové éry.
Constricting Rage Of The Merciless (2014) Blood For The Master (2012) Carving Out The Eyes Of God (2009) A Haunting Curse (2006) Funeral Dirge For The Rotting Sun (2003) The Eclipse Of Ages Into Black (2000)
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.