Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Luisianští GOATHWHORE vydali materiál, který je ryzí inkarnací oldschoolové duše extrémního metalu. Lví zásluhu na tom má někdejší kytarista ACID BATH, ale pak také například i CROWBAR, Sammy Pierre Duet. Jeho kytarové linky jsou pro kapelu naprosto určující, je z nich cítit rock’n’rollová duše a jsou přehlídkou skvěle zvládnutých prazákladů metalu. Do GOATWHORE skrze něho prýští deathmetalová brutalita, ostrost a hrubozrnost thrash metalu i blackmetalové nálady. To vše v jednokytarovém balení, které jen ojediněle skladbu osolí nějakým sólem, ale o to více se soustředí na nosné hoblování, které na desce „Constricting Rage Of The Merciless“ prostě nemá chybu.
GOATWHORE je přesně ten typ kapely, která když vyběhne na pódium ve stahovácích pobitých stovkovými hřeby, nepůsobí směšně. Sem to prostě patří a kdyby to bylo jinak, bude tu něco chybět. „Constricting Rage Of The Merciless“ je jedno z nejlepších alb z poslední doby, které důstojně oprašuje metalový purismus. Předkládá hudebně skvěle zvládnutý materiál, který zdaleka není jen tupým repasem dřevních let kovové éry.
Constricting Rage Of The Merciless (2014) Blood For The Master (2012) Carving Out The Eyes Of God (2009) A Haunting Curse (2006) Funeral Dirge For The Rotting Sun (2003) The Eclipse Of Ages Into Black (2000)
Hned první skladba naznačuje, že u DEUS MORTEM se věci začínají měnit. Poláci posunuli svůj BM do čistějších a melodičtějších vod. Jistě, řízky se občas klepou nekompromisně, nicméně i tak je ústup do přijatelnějších sfér znát. Osobně mi to ale nevadí.
Jeden z nejvíce obskurních rituálů roku 2024. Lidé (?) okolo IMPETUOUS RITUAL / GRAVE UPHEAVAL vyrukovali s neotesaným black/death metalovým manifestem. Divokost, chaotičnost, ale zároveň i slušný skladatelský skill. Hudba dle mého gusta. Více za týden.
Timothée Chalamet sa vraj na place nechal oslovovať Bob; naučil sa hrať na gitaru a spievať ako Dylan. Film, pokrývajúci roky 1961-65, stojí na hereckom a hudobnom výkone hlavných hviezd (a na skvele zapracovaných piesňach). Inak sa do hĺbky príliš nejde.
Vtipné intro je naozaj iba začiatok skvelého zážitku, ktorý nám opäť pripravili odviazaní a radostní Švédi. Tento let do Taškentu je naozaj veľká paráda. Vzletné melódie, príjemná atmosféra - hodinka uletí ako nič. Opäť raz nesklamali!
První deska po návratu Bobby Lieblinga z vězení potvrzuje teze o starých psech a nových kousích. Pro alespoň s nějakou starší nahrávkou obeznámené jedince album moc novinek nepřinese, na druhou solidní standard temného rocku/doomu ze staré školy potěší.
Hitový generátor sice pořád pracuje, ale už se z něj bez pravidelné údržby trochu kouří. Švédové opět natahují stopáž až někam k jedné hodině a to se hlavně ke konci nahrávky už dost projevuje. Stále příjemný poslech, ale trhlinky se postupně zvětšují.
Pohrobci skvělých GLACIATION se vrací po dlouhé dekádě s půl hodinou obtížně zařaditelného post BM, který oproti původní kapele působí podstatně lyričtějším, křehčím dojmem. Zároveň je to opět výzva pro posluchače propracovat se do téhle fascinující vize.