Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na koncert jsem se ten den vlastně dostal náhodou a rozhodně toho nelituji. ZERO ABSOLU je jen jeden týpek z Lyonu, který hraje současně na elektrickou kytaru, basu, bicí i syntetizéry a do toho si pouští projekci. Kombinace baletu na ohromných třech pedalboardech a neustálého převlékání nástrojů i hudebních stylů. Post-metal, shoegaze, math rock, ambinet, drone i elektro v jednom vřícím kotli, který neustále mění tvar i formu. Obě spolukapely (slezské PLANETY a slovenské JELLY BELLY) jsem bohužel nestihl, ale i přes to mi stojí za to napsat několik řádek o setu ZERO ABSOLU.
Lucas Nak, který za tímto one man projektem stojí, je mimo jiné součástí emo punkových SPORT, což byla jedna z kapel, o jejichž setu se nejvíce mluvilo po letošním Fluff Festu. V ZERO ABSOLU je sám, ale i přes to výsledek není v žádném ohledu nedotažený. Nutno říci, že Lucas už takto objíždí kluby nějaký ten pátek a tak od lehce rozpačitých pokusů na začátku dobrousil svoji inkarnaci v ZERO ABSOLU k dokonalosti, což se týká i jistoty, s jakou odsýpá jeho koncert.
Ačkoliv je základ stále založen na tom, že na sebe vrství jednotlivé kytarové, basové a klávesové motivy, rostoucí většinou do předem pouštěných smyček a beatů, za pozornost stojí to, že vůbec není poznat jednočlennost tohoto hudebního tělesa. Vše plyne bez křečí naprosto čistě s přirozenou dynamikou, která klouže tu nahoru a tu dolů. Rozhodně kouzlo není jen v tom, že se přidávají další a další hypnotické repetitivní motivy. Postrockové plochy se místy sice mění v nebezpečně působící bažiny, ale úplně stejně se tu láme výrazné basové chřestění v doprovodu tanečních rytmů v ambientní mlhy. Výrazové prostředky, které Lucas používá, jsou opravdu široké, a popravdě moc nechápu, jak to s tak velkou dávkou přesnosti tento punker vlastně dává.
Jeho živé vystoupení je zajímavé nejen díky intenzitě a schopnosti vtáhnout do děje, projekci neopomíjeje, ale hlavně pro velkou dávku skvěle podaného muzikantského řemesla, kdy jeden člověk řeší minimálně pět nástrojů současně a do toho ještě zpívá a řve. Velký respekt a doporučení. Jeho koncerty stojí za to.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!