CRYPTOPSY v Modré Vopici? V tomto kontextu si nešlo nevzpomenout na jejich zatím poslední pražskou, už více než osm let starou zastávku (konkrétně se tak stalo 19.2.2006), kdy kanadská ikona vystoupila v Abatonu po boku toho času čerstvě zmrtvýchvstalých seveřanů GRAVE. Tenkrát se v prostoru libeňského klubu tísnil velmi slušný počet návštěvníků, zatímco před dvěma týdny se v polorozpadlém obýváku kdesi na Spojovací sešlo jen několik desítek přihlížejících. Ale to vůbec nevadilo, death metal Modré Vopici sluší, osobně mám stále v živé paměti zdejší, již tři roky staré vystoupení DEFEATED SANITY, které řadím k těm vůbec nejlepším live setům, co jsem kdy měl možnost spatřit.
Na koncert dorážím bohužel později, nicméně na druhou stranu s poměrně bezstarostným pocitem, že přijdu maximálně tak o dvě, možná i o tři skladby JUNGLE ROT, což sice nebude úplná výhra, ale zároveň ani žádná velká tragédie. Ovšem člověk míní a dramaturg mění. Na pódiu už jsou DISGORGE a právě spouští „Cranial Impalement“, titulní to skladbu ze své stejnojmenné prvotiny z roku 1999. Do půl těla svlečený buldok Angel Ochoa mručí statečně, nicméně pokud si poslechnete dobře zejména druhou řadovku „She Lay Gutted“, musí vám být jasné, že Matti Way byl tak trochu jiná váhová kategorie. Právě „She Lay Gutted“ bylo těžištěm setu DISGORGE, pokud se nemýlím zazněly „Revelations XVIII“, „Exhuming The Disemboweled“, nebo „Womb Full Of Scrabs“. Set kalifornských USBDM učitelů vyzněl velmi slušně, nicméně autor těchto řádků si představoval, že ho mlýnek na maso s logem DISGORGE semele mnohem drastičtějším způsobem. Možná za to mohla chybějící druhá kytara, možná ne úplně ideální zvuk.
JUNGLE ROT nejsou zrovna kapelou (na rozdíl od headlinerů večera), která by mi doma vyhrávala každý druhý den. Dave Matrise a spol. se věnují old school death metalu s četnějšími odkazy směrem k archaickému thrash metalu. Po setu DISGORGE došlo na jednodušší houpačky, odlehčené groove pasáže a rytmiku rovnou jako proutek. Diskografii JUNGLE ROT znám jen zběžně, přesto jsem zachytil „Face Down“ a „Gasping For Air“ (obě z „Fueled By Hate“), „Savage Rite“ a nebo úvodní dvojici zatím poslední desky „Terror Regime“ – stejnojmenou skladbu a pak otvírák „Voice Your Disgust“. Vystoupení JUNGLE ROT mělo slušný zvuk, šťávu i potřebný dramaturgický spád, nicméně i tak jsem se nemohl ubránit dojmu, že mezi o poznání více extrémnější dvojici DISGORGE / CRYPTOPSY se jejich produkce příliš nehodila.
Po setu JUNGLE ROT bylo třeba poklidit aktuální úspornou bicí soupravu a začít pomalu budovat o poznání složitější konstrukci. Za čtvrt hodinky stála Mounierova souprava v plné kráse, sám mistr nazvučil a mohlo se začít diktovat ve jménu „Crown Of Horns“. Druhému albu CRYPTOPSY „None So Vile“ se vůbec dostalo hodně pozornosti, kromě otvíráku zazněla dvojice „Slit Your Guts“ / „Graves Of The Fathers“ a úplný závěr pak patřil koncertní klasice „Phobophile“. Na druhou stranu mě poměrně překvapilo, že CRYPTOPSY nezahráli nic z „Once Was Not“ (kterou stále jen tak mimochodem považuji za vynikající desku), vždyť „Carrionshine“ nebo „In The Kingdom Where Everything Dies, The Sky Is Mortal“ by jistě byly ozdobami setu. Nicméně CRYPTOPSY mají ve své diskografii spoustu jiných ozdob, třeba „Emaciate“ nebo „White Worms“ (obě z „Whisper Supremacy“) nebo „We Bleed“ z „And Then You´ll Beg“. Dostalo se i na novou desku, ze které CRYPTOPSY odvedli povinné desátky v podobě „Two-Pound Torch“ a „The Golden Square Mile“. Osobně mě potěšil Matt McGachy u mikrofonu, jenž předvedl velmi jistý výkon i ve starých „wormovských“ klasikách typu „Defenestration“. K hlavní postavě CRYPTOPSY, Flo Mounierovi netřeba dodávat vůbec nic, hra na bicí nástroje v poslední kapele večera byla opět mimo veškerá dostupná měřítka. Celkově samozřejmě vrcholný zážitek a maximální možná spokojenost – ovšem, upřímně řečeno, byl bych naprosto šokován, kdyby tomu bylo u CRYPTOPSY byť jen o jediné procento jinak. Tahle kapela je na živo naprosto strhující záležitostí, ne jinak tomu samozřejmě bylo i tentokrát.