Další z kapel, která bloudí temnými kasematy rockové a metalové minulosti. Arkansaští PALLBEARER se sytí hutnou kytarovou beznadějí, která vyvěrá z iommiovských pramenů, jsou načichlí i pozdějšími inkarnacemi doom metalového hnutí, přitom ale nepůsobí jako pouhá odvozenina. Odlišuje je je schopnost opatřit své dlouhé tryzny výraznými kytarovými melodiemi i propracovanými souhrami a harmoniemi, pečlivá práce s dynamikou skladeb, které se zdaleka nenesou jen v duchu „komu zvoní hrana“. Jejich druhá deska potvrzuje, že patří ke špičce.

Třeba ve srovnání s kolegy YOB, kteří zasekli svůj těžký funebrální háček zároveň s „Foundations Of Burden“, jsou PALLBEARER podstatně přístupnější, vzdušnější, v mantinelech žánru místy i bezmála hitoví. Jejich druhé album je svrchovaným dílem kapely, která nejen ovládá žánrové mimikry, ale chce skrze svoji hudbou s posluchačem skutečně komunikovat. Aktivovat jeho temné podvědomí, přitom ho nezahrnout jen čistou negativitou. V některých polohách připomínají PALLBEARER i díky vokálu Bretta Campbella zesnulé DEADSOUL TRIBE v jejich nejlepších momentech.

„Foundations Of Burden“ není zaprášené mauzoleum pro věčné nostalgiky a notorické plačky, ale moderní doom metalová deska poučená historií a sebevědomě hledící kupředu. Všichni dobře víme, co tam číhá. Možná právě proto je zádumčivá a naléhavá nahrávka „rakvonošů“ tak slastně smutným prožitkem.