Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Oranžový dorost nám dospívá. Nejen, že si smazali ze jména poslední slovo „KIDS“, ale i jejich tvorba se na aktuálním albu „I Am King“ výrazněji posunula. Do čistokrevné nespoutané energie, která vybuchovala v návalech frustrací na minulé desce album „Love Is Love/Return To Dust“ přichází nový prvek. Nevím, co se to s „klucíma“ a holkou stalo nebo spíše kdo jim co provedl, ale novinka je mnohem dusnější, depresivnější a nervóznější. Tam, kde v minulosti hnětaly jen hranaté, rezavé riffy a neurvalá živočišná pudovost, jsou dnes nahoukávající kytary a znepokojivé recitace.
Základ alba samozřejmě tvoří syrová hardcoreová rubanice, ve které se hobluje bez ladu a skladu, ale už jí nefouká do plachet hormonální nevybouřenost. CODE ORANGE obklopila temnota. Zřejmě to bylo nevyhnutelné, ta středoškolská rebelie se prostě po dvacítce vytrácí. Hrany obrušuje náraz na realitu. Jakoby kapela částečně ztratila ten svůj mladický drive, který z ní dělal na minulém albu naprosto neřízené tornádo. Neříkám však, že je to špatně. Ta zvláštní pachuť, která vyvolává mrazení, tu je naprosto na místě a kapele vlastně sluší.
Mnohem více pozornosti je věnováno zvuku a malým, ale velmi efektním domalovánkám. Ať už jde o noisové chřestění u titulní sladby „I Am King“ nebo takovou blbost, jakou jsou industriálně znějící budíky v druhé „Slowburn“. Tyto maličkosti na albu ale velice dobře fungují. Zaměření na celkovou náladu skladeb dělá z novinky dospělejší nahrávku, než byla to minulá. Spekulovat můžeme o tom, jestli je to dobře nebo ne. Přeci jen album „Love Is Love/Return To Dust“ pro mě mnohem čistěji zachycovalo esenci neotesané opravdovosti a ryzosti, kterou vlčí děti ze San Francisca do nosiče nacpali. Současný materiál je již přefiltrován, učesán a nasměrován jinam. Dá se říci, že má jiné kvality.
Nové album ve mně vzbuzuje jakousi příjemnou nejistotu. Špinavý hardcore, který v sobě má uhrančivou zvířeckost, závan nepochopené divnosti ve stylu KNUT i temnotu black metalu. Navíc ve zvukové formě, kterou dobrušoval sám Kurt Ballou z CONVERGE. Nezbývá než napsat, že se jim to všem zase povedlo.
1. I Am King
2. Slowburn
3. Dreams In Inertia
4. Unclean Spirit
5. Alone In A Room
6. My World
7. Starve
8. Your Body Is Ready...
9. Thinners Of The Herd
10. Bind You
11. Mercy
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.
GOLGOTHAN REMAINS trochu pročistili zvuk a zvýraznili ULCERATE vibes. Nové EP je pořád hodně agresivní a inspirace novozélandskou ikonou (tentokrát přichází na řadu jejich pozdní tvorba) slouží spíše jako vydatná poleva než jako zásadní konstrukční prvek.
Komplexní metalová skládanka, kde si podává ruce agresivní death metal s dusavými djent výpady, ale i melodickými a klidnějšími pasážemi. Přes veškerou agresivitu to má i zvláštní ladnost. První dojem slušný.