KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tvorba CELTIC FROST ma minula, rovnako ma nechal chladným aj "reunion" a vydanie "Monotheist" spolu s opätovným rozpadom legendárnej kapely. Rovnako dopadol u mňa aj debut TRIPTYKON, ktorý považujem za dramaturgicky nezvládnutý, napriek jeho výnimočnej atmosfére. Čo sa teda zmenilo s príchodom "Melana Chasmata"?
Nemám veľmi rád hudobné klipy a až na výnimky ich považujem za zbytočné exhibície kapiel, ktoré často dopadajú prinajlepšom amatérsky. Zhliadnutie klipu k "Aurorae" ma však svojou štylizáciou, atmosféru a prezentáciou pohltilo až natoľko, že som si novinku od TRIPTYKON obstaral.
A dobre som urobil, pretože od prvého taktu ide o silný materiál, ktorý v sebe spája naliehavú emotívnosť a skvelé inštrumentálne spracovanie v temnom rámci. Hneď úvodná "Tree of Suffocating Souls" ohromí monumentálnym zvukom, ktorý definuje mrazivú atmosféru, akú Thomas G. Fischer dokázal na svojich dielach vytvárať. Pritom to naozaj evokuje vizuály majstra hororu H. R. Gigera, ktorý mu bol nemalou inšpiráciou. Skladba samotná je bez skulinky prázdneho hudobného priestoru a jej štrukturálna výstavba je dotiahnutá do posledného detailu.
Tento fakt podčiarkuje hneď druhá "Boleskin House" s jemným ženským vokálom ostro kontrastujúcim s pomaly sunúcou sa hradbou depresívnych gitár. Ako celok album plynule a umne osciluje medzi agresívnejším a rýchlejším poňatím predstaveným v "Breathing" až po dominantné spomalené roztekajúce sa atmosférické kúsky ako "Daemon Pact" a "Altar Of Deceit". Opäť spomeniem, že oproti debutu tieto pomalšie kúsky ovplývajú kvalitnejšou kompozíciou, čo je výrazným plus.
Popri slušnej výstavbe musím pochváliť aj inštrumentálnu a zvukovú stránku. Páči sa mi dôraz kladený na krásne skreslený zvuk basgitary, inventívnu rytmiku, hranie sa s efektmi v sólových výstupoch i pestrú vokálnu stránku korešpondujúcu s posolstvom jednotlivých skladieb. Napriek tejto rozmanitosti si album zachováva jednotné inštrumentálne fluidum ideálne stelesnené práve v emotívnej "Aurorae" podčiarknuté uvoľnenejším, no pohlcujúcim záverom "Waiting".
Dlhšia minutáž väčšiny skladieb je účelná a 67 minút ubehne ako voda s ostávajúcim pocitom, že ste za ten čas absolvovali niečo výnimočné. Každý kúsok zapadá presne do výslednej skladačky dýchajúceho temného monumentu napĺňajúc tak dlhodobú umeleckú víziu Thomasa G. Fischera. Veľkým pozitívom je aj to, že sa to obíde bez akýchkoľvek typických žánrových ohraničnení a klišé.
Vynikajúci album, prekonávajúci debut TRIPTYKON vo všetkých ohľadoch. Thomas G. Fischer týmto dotiahol svoju umeleckú víziu takmer k dokonalosti.
9 / 10
Thomas G. Fischer
- gitary, vokály
Norman Lonhard
- bicie, perkusie
Vanja Šlajh
- basgitara
V. Santura
- gitary
1. Tree of Suffocating Souls
2. Boleskine House
3. Altar of Deceit
4. Breathing
5. Aurorae
6. Demon Pact
7. In the Sleep of Death
8. Black Snow
9. Waiting
Datum vydání: Pondělí, 14. dubna 2014
Vydavatel: Century Media Records
Stopáž: 67:14
-bez slovního hodnocení-
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.