Vzhledem k tomu, že Omar i Cedric z MARS VOLTA se hudebně posunuli a dávají přednost umírněnější nebo alternativnější rockové hudbě, je zapotřebí v případě marvolťácké chuti sáhnout po některé z mladých kapel, které jsou jejich hudbou jednoznačně ovlivněné. Jedním z mých favoritů v tomto ohledu je mladá californská bandička HAIL THE SUN, jež svou inspiraci kapelami jako AT THE DRIVE-IN, MARS VOLTA nebo i THE FALL OF TROY prostě nezapře.

Přiznám se, že pokud se kapela sama onálepkuje jako post-hardcore, jsem velmi obezřetný. Poměr mezi pozérským odpadem a kvalitou jde v poslední pětiletce prudce proti tomuto subžánru. HAIL THE SUN jsou jedním z mála neokoukaných úkazů na této scéně, který již od počátku nezapáchá sterilností a touhou prosadit se skrze pečlivě učesanou patku nebo pečlivě vypasované mrkváče a „cool“ tílko. Prim tu jednoznačně hraje hudba, na které je sice znát inspirační zdroj, ale HAIL THE SUN ho prezentují spíše jako poctu svým oblíbencům, než jako laciné opisování.

Kytary krásně vyšívají jednu vyhrávku za druhou, rytmika buďto sedí ve funkčních groovech na zemi a dává prostor kytarovým kouzlům, nebo zběsile poskakuje a dravě táhne skladbu dopředu. Na albu „Wake“ ale dochází i k celkem častému zklidnění, při kterém vás provází jen nenásilná kytara a vokál. Tyto fragmenty celek krásně provzdušňují a i tam, kde by mě u jiné kapely afektovaný melodický vokál s nezanedbatelnou mírou ufňukanosti lezl na nervy, mě u HAIL THE SUN vše uchu lahodí. Na téměř hodinovém výletu vás „Wake“ vhodí do divokého pralesa, kde zuřivě řádí kytary a bicí ve zběsilých rituálních tancích, tak i pohoupají na akustických vlnkách, při kterých se lehce zasníte. HAIL THE SUN je jednoznačně jeden ze skrytých pokladů, kterému přeji brzké nalezení širším publikem.