Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Náš verný čitateľ Rolo navštívil akciu, ktorej členovia redakcie nevenovali pozornosť. Z koncertu troch osobností svetovej hudobnej scény bol nadšený, a tak sa chcel podeliť aj s vami.
V predvečer osláv dvadsaťpäťročnice Nežnej revolúcie sa v martinskom podniku Barmuseum uskutočnil koncert zoskupenia KO-MA-RA, ktoré vytvorili Prešovčan David Kollar – gitara, elektronika; Pat Mastelotto (USA, King Crimson) – bicie; a Paolo Raineri (IT) – trúbka, trumpeta a rôzne efekty.
Na koncert som sa dostal v podstate náhodou a priznám sa, že veľa som od toho nečakal. O to väčšie bolo moje prekvapenie, z toho čo som videl a hlavne počul.
Chlapi zahrali improvizovaný set, pokojne možno hovoriť až o avantgardnom sete, zloženom z elektronickej a ambientnej hudby (aj ten PINK FLOYD tam bol), ktorý však dokázali vygradovať až do riadnych otáčok. Celé to na mňa pôsobil dojmom filmovej hudby – soundtracku, a možno s použitím vhodnej videoprojekcie by to bol ešte väčší zážitok (pevne veríme, že náš čitateľ nemal na mysli nejaký film z „červenej knižnice“, pozn. redakcie).
D. Kollar sa ukázal ako veľmi schopný inštrumentalista, Paolo Raineri svojou trúbkou (a sem-tam aj trumpetou) tomu dodával zaujímavý rozmer, a v momentoch, keď hrala prím, mi hudba pripomínala zoskupenia ako BOHREN & DER CLUB OF GORE, DALE COOPER QUARTET & THE DICTAPHONES a podobné avantgardné jazzové záležitosti, zastrešené hlavne pod značkou Denovali Records. Hlavnou osobnosťou však bol jednoznačne Pat Mastelotto, ktorého bubenícky výkon bol na virtuóznej úrovni. Pri veľmi dobrom ozvučení koncertu to bola radosť počúvať.
Pat sa ukázal ako charizmatický človek a navyše sympaťák, ktorý nás bavil aj vtipnými komentármi (napr. tým, že nechápe prečo muzikanti odchádzajú z pódia a nechávajú sa vytlieskavať na prídavok, že to je asi najväčšie muzikantské klišé). Neskôr po koncerte vo veľmi dobrej uvoľnenej nálade, pri popíjaní bošáckej slivovice, neváhal s návštevníkmi koncertu podebatovať, aj sa s nimi vyfotiť. Nakoniec spolu so svojimi spoluhráčmi, štamgastmi a personálom potiahol až do záverečnej a „zavrel bar.“
Na koncerte by som však predsa len našiel jednu chybičku, predsa len bol príliš krátky a dokázal by som počúvať pokojne aj ďalšie dve hodiny.
Autor: Roland Valko (rolo)
Fotografie: Barmuseum
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
