Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
TRIOSPHERE jsou norským uskupením hrajícím heavy/power metal, v rámci žánru však předvádějí jeho celkem inteligentní kultivar. Dali o sobě vědět v roce 2006 albem „Onwards“. Původně vystupovali jako trio v čele se zpěvačkou/basistkou Ida Haukland, dívčinou s přesvědčivým a silným vokálem, který má blízko k projevu Federicy de Boni od italských WHITE SKULL. Druhá deska, „The Road Less Travelled“, přinesla zvolnění od hutného a rychlého rytmu prvotiny. Bylo patrné, že se skupina „vyhrála“, na nové desce své melodické motivy více rozpracovávala a Ida mnohem více pracovala se svým hlasem. Jinými slovy šlo o učebnicový hudební vývoj kapely.
V trendu započatém posledně pokračují Norové i na nové desce a „The Heart Of The Matter“ přináší zajímavý a chytře postavený heavy/power metal. Desce nechybí hutná, tíživá atmosféra, která hudební zážitek posouvá o stupínek výš. Druhé album z roku 2010 vneslo do písní notnou dávku emocí a na aktuálním počinu v podobném duchu kapela pokračuje. Seveřané to holt mají v krvi a prostoupení emocí do jejich hudební tvorby je intenzivní a přesto přirozené. Hudba je proměnlivá, plná zvratů a zajímavých motivů. Ukázkový příklad je titulní „The Heart´s Dominion“. Sice ne všechny skladby mají podobně silný refrén a chvílemi deska ztrácí na dechu, přesto jde v rámci žánru o nadprůměrný materiál.
Je znát, že kapela s vydáním alba nespěchala a skladby jsou i v detailech dotažené. To je na druhou stranu i svým způsobem nevýhoda, jakoby tomu chvílemi chyběla živelnost a přirozená dravost metalové hudby. Dokonale šlapající strojek na rámus, kde vše do sebe zapadá. Asi jako když se stará rocková legenda rozhodne pro revoltu, ale již není proti čemu se bouřit. TRIOSPHERE jsou mladí, přesto svým způsobem usedlí a „The Heart Of The Matter“ je proto takový vytříbený, kultivovaný heavy metal.
„The Heart Of The Matter“ je podařené album, které sice do kolen nikoho nedostane, ale současně ukazuje lepší stránku heavymetalové produkce těchto dní.
1. My Fortress
2. Steal Away The Light
3. The Sentinel
4. Breathless
5. Departure
6. The Heart's Dominion
7. As I Call
8. Relentless
9. The Sphere
10. Remedy
11. Storyteller
12. Virgin Ground
Diskografie
The Heart Of The Matter (2014) The Road Less Travelled (2010) Onwards (2006)
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.