NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V čase, keď Masami Akita pod značkou MERZBOW začal vydávať svoju noisovú produkciu, nebol ešte ani jeden člen marylandskej formácie FULL OF HELL na svete. Tento vekový rozdiel ale nijako nezabránil tomu, aby sa títo muzikanti spojili a vyprodukovali nadmieru zaujímavý dvojalbum.
Japonský noisový šialenec Masami Akita vydal od roku 1980 viac ako 350 rôznych nahrávok a spolupracoval s mnohými zoskupeniami a umelcami ako BORIS, Nordvargr, Lesse Mahrung, Balázs Pándi, a mnohí ďalší. FULL OF HELL majú na svojom konte tri dlhorajúce albumy aj vrátane aktuálnej novinky, jedno EP a niekoľko splitiek s CODE ORANGE KIDS, THE GUILT ØF..., PSYWARFARE a CALM THE FIRE. Vo svojej muzike miešajú grindcore, powerviolance a hardcore punk.
Aké dôvody ich priviedli na spoločnú cestu, nebudem riešiť a ono to vlasne ani nie je dôležité. Dôležitejšia je kvalita produktu a tá je podľa môjho skromného názoru na veľmi vysokej úrovni
Ide o dva disky. Na prvom majú hlavné slovo FULL OF HELL, pričom Masami Akita sa na ňom zhostil úlohy dokresliť výkony američanov, čo ale neznamená, že by na tomto disku hral iba druhé husle. Jeho noisové vsuvky pridávajú muzike FULL OF HELL ďalší rozmer a ozvláštňujú grindové šialenstvo, ktorým nás američania dávkujú zväčša v kratučkých songoch. Okrem „Ludjet Av Gud“ a „High Fells“ majú skladby okolo minúty, maximálne do troch, no aj za ten krátky čas sa v nich toho udeje až nadmieru dosť.
Živočíšna agresivita sa strieda s ultrarýchlymi klepačkami a hudobnou deštrukciou. Naozaj totálna zverina, tá ale nie je samoúčelná a nakoniec príde aj na zvoľnenie tempa vo v už vyššie zmienenej „High Fells“, vyskladanej z doomových riffov a ozvláštnenej freejazovou trúbkou. V prípade druhej vyššie zmienenej „Ludjet Av Gud“ ide o experimentálnosť plnú drumbeatov, búšenia, tlmeného vreskotu a čistého hluku.
Druhý, bonusový disk dostal názov „Sister Faun“ a obsahuje päť kompozícií spoločného jamu „pre bicie a hluk“. Tento disk mal zjavne plne v režisérskej ruke Masami Akita a chlapci z FULL OF HELL snáď len mierne prispeli. V každom prípade nejde o len o nejakú povinnú jazdu, ale o plnohodnotnú súčasť celku, ktorému dodáva nielen chýbajúcu dĺžku (prvý disk má cca. 23 minút), ale aj hĺbku a zaujímavý, takpovediac upokojujúci moment. Aj napriek tomu, že „Sister Faun“ netvorí súvislý celok a niekedy je skoro takpovediac rozháraný, tak sa počúva veľmi dobre a nenudí.
Tento výtvor - či sa vám už dostane do rúk v jednodiskovej, alebo v dvojdiskovej verzii - je ako objatie šialenca, nepustí ani za svet. V podstate nemám nič proti. Veď ide o najlepší album z dielne FULL OF HELL a dovolím si povedať, že aj („grindcorový“) album roka 2014.
Totálny námrd a „grindcorový“ album roka.
9,5 / 10
Full Of Hell & Merzbow (2014)
Vydáno: 2014
Vydavatel: Profound Lore/ Daymare / A389 / Stab/Repeat
Stopáž: 58:43
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.