Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pražská šestihlavá saň vychrlila do světa další nahrávku, kterou se zařadila do první řady prořídlé domácí deathcoreové ligy. Ačkoliv spolubojovníků z dob největší slávy žánru moc nezůstalo, SUFFOCATE WITH YOUR FAME si oproti minulosti stále zvyšují kvalitativní laťku. „ITEM(S)“ je jednoznačně to nejlepší, co se kapele za ta léta existence podařilo nahrát. Ačkoliv je nahrávka po řemeslné stránce výtečně zvládnutá, stále se na ní klukům nepodařilo najít recept na to, jak udělat deathcoreovou skladbu se silnými momenty. Nečekejte proto žádné hymny, jež vás posadí na zadek, ale spíše jen poctivě odvedenou dělnickou práci od kapely, která ví, co dělá.
Vymizela bezduchá těžkotonážnost, která dříve v kapele fungovala jako koule na noze odsouzeného, a přibylo prvků, které celek osvěžují. Hlavní válce současného stroje jsou samozřejmě krmeny breakdowny, ale ty už rozhodně netvoří jediné palivo, na které SUFFOCATE WITH YOUR FAME jezdí. Konečně se podařilo rozumným způsobem pracovat i s potenciálem tří kytar tak, aby si vzájemně nelezly do zelí, i když situace, kdy dvě kytary zbytečně unisono zahušťují prostor, tu jsou také a nutno dodat, že málo jich není. Skvěle se prosazuje vokál, který je i přes hrubší posazení velmi dobře srozumitelný. Celé kolekci velmi pomáhá krátká stopáž i zvuk, pod kterým je podepsaný Tomáš Raclavský. Sečteno a podtrženo: v rámci svého sub-žánru (podobně jako u nedávných SKYWALKER) zřejmě to nejlepší, co na domácí scéně v roce 2014 vzniklo.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.