Naše anketa pozvolna finišuje. Další pětici tvoří Fred z NOOSTRAK, dříve také SMASHED FACE, TRANSLUNARIA a nedílná součást Brutal Assault týmu, Radek Hajda ze SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY, Jiří Bendl z často vzpomínaných MANON MEURT, slovenské barvy hájí Alex z GOD DEFAMER a dnešní množinu nám uzavře hlas pořadu Špína a Hergot na radiu Wave Petr Wagner, který v minulosti hobloval kytaru a zpíval například v kapele GORO.

Luboš „Schizmo“ Kristek (NOOSTRAK, ex-SMASHED FACE, ex-TRANSLUNARIA, Brutal Assault, Obscure prod., Shindy prod., Merch Factory)

Rok 2014 pro mě znamenal, více než když jindy, návrat ke kapelám z mládí, osvědčeným kultovním deskám a především k tomu nejlepšímu, co má sbírka z mého pohledu nabízí. Proto když se podívám na své hudební doporučení, uplynulý rok 2014 je v něm zastoupen daleko nejméně, přestože si nemyslím, že by byl horší, než ostatní. Pojďme se tedy na některé desky podívat blíže, i když to nutně neznamená to nejlepší z letoška, z nějakého důvodu dostaly prostě více prostoru než jiné:

Definitivně a beznadějně jsem propadl filmové muzice a z letos vyšlých filmů rozhodně vede UNDER THE SKIN - zlý psychotický soundtrack, který vaši mysl rozloží stejně jako film, ze kterého pochází. Na podobné znepokojivé a šokující vlně se pohybuje i soundtrack k filmu ENEMY s velice netypickým temným pojetím a až lynchovskou atmosférou.

Z extrémního metalu mi pak nad standardy vyčněli ARCHSPIRE – „The Lucid Collective“ - zmixujte si ORIGIN a SPAWN OF POSSESSION! Že to není možné? ARCHSPIRE vás přesvědčí o opaku. SYLAR – „To Whom It May Concert“ se svým zatraceně chytlavým mixem EMMURE groove, Linkinovské jednoduchosti a hitovosti a místy třeba BMTH líbeznosti. Každopádně kapela s velkým potenciálem pro mladou hudební scénu. Mé tipy uzavírá domácí hip hop zástupce PAULIE GARAND a jeho deska „Molo“, jakožto sofistikovaná a citlivá odpověď na všechny ty domácí pokusy oslovit fanoušky napříč žánry.

Dodatečně začínám přicházet na chuť ANATHEMĚ na „Distant Satelites“ a vzpamatovávám ze šoku z DIRTY LOOPS a jejich „Loopifield“, což je zatím album mimo mé chápání.

Radek Hajda (SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY)

Alexander Sucháček (GOD DEFAMER, ex-NOSTRUM, ex-DEMENTOR)

THE RICHARD BONA QUINTET – odhliadnuc od suverénnych hudobných výkonov ma páni dostali bezprostrednou komunikáciou s publikom (naši mediálne známi “zabávači“ by sa mohli učiť od Mr. Bonu, ako sa robí zábava). Roztancovaný amfiteáter som zažil prvý krát v živote. Pre mňa jeden z naj koncertov nielen roku 2014.
KARNIVOOL – koncert v Randal Clube predstavoval emočne silný zážitok. Presvedčivý výkon hudobníkov, zvuk na hranici možností klubu (lepší ako vo Viedni pár mesiacov predtým), spev ako vždy z inej planéty.
THE CRIMSON PROJECT– konečne aspoň časť zostavy KING CRIMSON naživo. V super prostredí (areál zámku Buchlovice), v super atmosfére ma potešilo hojné zastúpenie skladieb z albumu "Discipline" v setliste.
MOTHERS CAKE - predkapela ANATHEMY , ktorá u mňa hlavnú kapelu zatienila po všetkých stránkach.
TESSERACT – suverénny výkon speváka Daniela Tompkinsa.
SUFFOCATION a CRYPTOPSY – koncertné tutovky, ktoré nikdy neomrzia.
STEVE VAI – radosť z muziky ho neopúšťa ani po 50tke.
Albumy:
ANIMALS AS LEADERS – „The Joy Of Motion“ – pretože Tosin Abasi okrem technickej zdatnosti nezabúda ani na dobré melódie, THE CONTORTIONIST – „Language“ – pre úžasnú, zasnenú atmosféru, CYNIC – „Kindly Bent To Free Us“ – pretože počúvanie tejto dosky pre mňa predstavuje dokonalý relax , LUX OCCULTA – „Kołysanki“ – pretože vypočutie tejto dosky vo mne zakaždým vyvolá iné pocity, POLYPHIA – „Muse“ – pretože pri počúvaní týchto mladíkov spomínam na najväčších gitarových virtuózov klasickej rockovej, resp. metalovej hudby , SÓLSTAFIR – „Ótta“ – pretože je to super hudba , DISTORTED HARMONY – „Chain Reaction“ – pretože ma ich progmetal nenudí, AT THE GATES – „At War With Reality“ – pretože sú späť.

Petr Wagner (Špína a Hergot na Rádiu Wave, ex-GORO, SAFENAT PANEACH)

Až na konci roku jsem si uvědomil, jak je můj osobní žebříček desek nevyrovnanej. Poslouchám spoustu 3-4 dekády starý hudby, na kterou je zbytečný upozorňovat. Zasekávám se na deskách, který vyšly před 5 lety a pořád nechtějí playlist opustit. A pak je tu teda taky pár věcí novějších. PLANETY a jejich „Nekonečná hudba města zapomeneš“ - tuhle desku už znám nazpaměť tón po tónu a líbí se mi na ní všechno, od zvuku přes obal, po Orlovu labilní intonaci a vady řeči. Podobně skvělá, i když o mnoho nahatější, mi přijde deska LETO "Zbytky ozářených ploch". Tu si taky pouštím od okamžiku vydání vpodstatě pořád. PRODAVAČOVO – „Malý ráje“ sice mnoha lidem přijdou slabší, než předešlý EP, ale já si to nemyslím, písničky jsou to vlastně hrozně jednoduchý, ale hezký, funkční. Dovedu si ale představit, že na Metalopolisu je zaostřeno na trochu jinačí jména (pozn. autora - nikoliv, na PRODAVAČe samozřejmě také ostříme).

Měl jsem příležitost psát dvojrecenzi na PALLBEARER a YOB, přičemž první z nich měli velkou šanci ovládnout moje uši (kvůli tomu, že jsem fanda BLACK SABBATH). Dopadlo to úplně jinak, protože YOB a „Clearing The Path To Ascend“ nedali co do četnosti poslechů šanci skoro žádný jiný tvrdý desce. Je to tak dobrý, že si toho všimli i v ROLLING STONE! Samotnýmu je mi záhadou, jak si mě mohly získat tak dlouhý skladby, když jsem povahou spíš netrpělivej.

Ostatní tedy zaslouží spíš čestný uznání, že se přes YOB ke mně procpali (někteří navíc docela pozdě): THANTIFAXAH za něco jako blackpunk, KRIEG za něco podobnýho, INTER ARMA za něco jako eintopf metalovejch špín a WRECK & REFERENCE za něco jako nic, co byste čekali.
Jako "indýroker", co se chce mezi tvrdejma typama maskovat metalovou mikinou a kérkama, samozřejmě vím, že taky vyšli AGALLOCH, LANTLÓS, THOU a THE SOFT PINK TRUTH, jenomže o tom nemůžu říct už vůbec nic, protože se mi vloni ti YOB nacpali úplně všude.

WOVENHAND a REFRACTORY OBBDURATE, mimo všechna hodnocení, mimo všechny žebříčky. Ta kapela už dávno pro mě není předmět poslechu, ale součást života. Proto asi nepadla v tom výčtu.