Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
INDIAN jsem zaregistroval někdy před třemi lety, kdy vydali pod Relapsem minulé album „Guiltless“. Tenkrát mě přišli k duhu, protože jsem pátral po nějakém špinavějším a surovějším dvojčetem NEUROSIS, a to jsem také dostal. Banda ostřílených pardálů z Chicaga se nezdržuje tím, že by se utápěla v post-rockovém budování atmosféry, od prvního hrábnutí do strun je jasné, že tady jede nekompromisní těžký kovový buchar od začátku až do konce. Albu „From All Purity“ dominuje přebustrovaný burácivý zvuk, intenzivní řvaní koketující s blackmetalovým skřehotem a pomalé, těžkopádné až dronové riffy, které jsou stejně neústupné jako neprostupné.
Zásadní jizvy, které dodávají INDIAN na osobitosti, tvoří noisové skřípění a do krajnosti vyhnané bustry, jež hrubým způsobem zasahují do skladeb. Základní schéma většiny skladeb je pak celkem jednoduché. Do jednoduchých rytmů, které by ve své rychlosti našly uplatnění i ve funeral-doommetalových umíráčcích, přiznává každý kopák nekriticky přebustřená rytmická kytara a nad tím se buduje vše ostatní. Díky hypnotickým rytmům a dokonale syrovému zvuku INDIAN tvoří neutěšenou tíživou atmosféru, kterou jen tak u jiné podobné kapely nezažijete. Deska „From All Purity“ je pak jedinečná hlavně v tom, s jakou samozřejmostí na vás dokáže tuto náladu přenést.
Hodně netradiční černý kov, který do sebe přirozenou cestou nasává prvky mathmetalu a dalších progresivnějších stylů bez toho, aby uhnul v oddanosti kořenů. Po celou dobu instrumentálně zajímavé a emocionálně intenzivní.
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.