Kdo by hádal, že jedno z nejzásadnějších tuzemských rockových hrdel oslaví letos už kulatou padesátku? A jakým způsobem může muzikant vhodněji oslavit podobně utěšené skóre, než uspořádat pořádnou trachtaci pro sebe, i pro své nejvěrnější. Tradiční každoroční zastávka v pražském klubu Retro Music Hall tak dostala zcela nový rozměr v podobě plejády hvězdných hostů.

A s nimi pochopitelně přišla i pořádná divácká infuze, neboť plakát na pokladně zvěstoval vymrzlým fanouškům řadícím se poslušně do nekončící fronty: „vyprodáno“. Pořadatelé měli naštěstí dost rozumu, aby nedopustili hlavu na hlavě bez možnosti dýchání, ale bylo zkrátka plno a s takovou kulisou se to slaví jedna báseň.

Uprostřed jeviště postavená TOI-TOI mohla v nejednom návštěvníkovi vzbudit zvědavost hned po příchodu do sálu, nakonec se z ní však vyklubala jen další jednorázová rekvizita Viléma Čoka, který ji, namísto sáhodlouhého intra, zbořil jako balíček karet. A i když jeho zjevení nedoprovázel žádný mohutný výbuch ani ohňostroj, účelu překvapení bylo dosaženo. Úvodní hudební kousek večera pak odzpíval gratulant osobně a byla to jeho vlastní halekačka „Ná, ná, ná“ (pokud jste snad neslyšeli, název zcela vystihuje obsahovou i hudební složku). Proběhlo první přání, první dárek (protože nejsme žádný bulvár, tak se u nás nedočtete, že šlo o putovní knihu o penisu) a mikrofon si bere oslavenec.

Večer byl tématicky rozdělen na tři bloky. Ten první patřil sólovému Střihavkovi s jeho letitou doprovodnou skupinou LEADERS!, a je myslím naprosto zbytečné dodávat, že celé uskupení, vedené dominantní kytarou Petra Henycha, fungovalo jako švýcarské hodinky. Došlo na všechny zásadní kusy, mezi kterými nechyběl „Kovboj z Teplic“, původně pro Báru Basikovou napsaná píseň „Když se snáší déšť“ nebo svébytná úprava z JESUS CHRIST SUPERSTAR „Jak ze sna procitám“. Kapela pak Střihavkovi předala Pinďu (kdepak, hádáte špatně, tentokrát to byl ten ze Čtyřlístku, plyšový) a rozloučila se ploužákem „Černá růže“, v němž se oslavenec blýskl i jako kytarista.

LEADERS!:
Kruhy v obilí
Dárek
Tvou vinou
Konečně doma
Kovboj z Teplic
Woo-Doo!
Když se snáší déšť
G.I.JOE!
Jak ze sna procitám
Černá růže

S povděkem nutno kvitovat, že prostoje mezi jednotlivými sety byly naprosto minimální, takže jen pár minutek po odchodu LEADERS! se na pódiu zjevuje SUPERGROUP, což je hlasováním fanoušků a dávným televizním pořadem Na Kloboučku inspirované seskupení složené z Michala Pavlíčka, Vladimíra „Gumy" Kulhánka, Romana Dragouna, Jana Hrubého a benjamínka Miloše Meiera. Bezesporu, co jméno, to pojem. Jen ten repertoár může být trošku problém. Tedy jak pro koho, revivaly a zábavové kapely přece v naší zemi milují všichni. Ač odehraný s obrovským přehledem, dostavil se prostě jen další příděl notoricky známých fláků od AC/DC, THE BEATLES nebo LED ZEPPELIN. Pro dnešní večer se určitě dal vzít jako zpestření, ovšem celý koncert v podobném duchu si raději nepředstavovat. Ještěže skupina disponuje i nějakým tím autorským Pavlíčkem & spol., takže si Střihavka mohl střihnout „Ó hory“ či „Tatrmana“, a to už byla jiná káva.

SUPERGROUP:
All Right Now
Come Together
Instrumentálka
Tatrman
Ó hory
Whole Lotta Love

Závěrečná část pak nemohla patřit nikomu jinému, než BSP. Pavlíček s Meierem zůstali, zbytek osazenstva se proměnil, a za klávesy se pochopitelně usadil Ota Balage. Hrály se ochutnávky z obou desek, takže oko žádné z fanynek nemohlo zůstat suché, navíc když je Střihavka hned od úvodu držel v napětí hlasováním, jestli má být „Země vzdálená“ už tím dalším songem. Schválně můžete hádat, kdy na ni došlo.

BSP:
On The Border
Berkeley
Kredit
Chaos
Holka čapni draka
Země vzdálená

Má-li být nějaké závěrečné hodnocení, pak jedině pozitivní. I člověk, který Střihavku respektuje spíše jako interpreta, a příliš mu nevoní jeho sólová tvorba, musel uznat, že takto v živé „best of“ podobě a se skvělými muzikanty za zády funguje všechno přesně tak jak má. Jistě, byly výšky, kam oslavenec už nevyšplhal, to však k životu zpěváka, a toho rockového obzvláště, neodmyslitelně patří. Zkrátka a dobře, Kamil Střihavka zůstává vitálním bez ohledu na věk, tak ať mu to ještě dlouho vydrží!


P.S.: Pomineme-li již zmíněného Viléma Čoka, jedinými gratulanty, kteří se Střihavkou neodehráli delší set, byla skupina ŠKWOR. Ta s oslavencem ještě v úvodním bloku stihla odpálit „svůj“ hit „Sraž nás na kolena“ (v originále „Shout“ od TEARS FOR FEARS), a i když jsem absolutně nepochopil vazby na jubilanta, byl jsem zřejmě jediný, komu jejich účast nevoněla. Od publika totiž sklidili frenetické ovace a dokonce žádosti o přídavek (naštěstí nevyslyšené).

P.P.S.: Ověřenými kanály pak dorazily zprávy o jakémsi dárkovém vystoupení Noida Bárty, Petra Jandy a dalších, jeho případné hodnocení by však bylo čirou spekulací, neboť povinnosti zavelely k odchodu o ten pověstný chloupek dříve. Jsem si ale skoro jist, že takhle bez komentáře to nakonec bude pro obě strany lepší.

Máznuté rámující fotografie pak nutno brát jako umělecký záměr.