Temná aura anglosaské divočiny, která vždy z PRIMORDIAL vyzařovala, zdá se, jeví jisté náznaky vyčerpání. Ne, nechci zde irskou hvězdu světové pagan/blackmetalové scény strhávat či jinak proklínat za to, že její poslední studiový výtvor až příliš vybízí ke zjednodušené definici typu „zní to pořád stejně“, ovšem stejně tak dobře si tohoto faktu nemohu nevšimnout.

Skerriesští jsou na scéně už víc jak čtvrt století a tak mají samozřejmě plné právo na to, aby byli sví. Aby rozehrávali své sedmi a více minutové těžké metalové kolosy, plné chmur, melancholie a vůbec ponuré nálady ze všech slzavých údolí tohoto a jiných světů. Navíc to není samozřejmě tak dávno, co je po vydání přelomového alba „To The Nameless Dead“ objevila i ta nejširší fanouškovská obec, a vynesla kapelu s jejím svojským a originálním výrazem až do těch nejvyšších pater metalové oblíbenosti.

Podobný scénář následoval i o tři roky později, kdy vyšlo „Redemption At The Puritan's Hand“, jen s tím rozdílem, že teď už si i ona nejširší fanouškovská obec musela všimnout, že PRIMORDIAL už jiní nebudou, a že jim reálně hrozí nebezpečí slepého zabřednutí do svých vlastních postupů a nálad. Album však bylo natolik citlivě poskládané (a svou roli zřejmě sehrál i fakt, že bylo prvním po zmiňovaném průlomu s předchozí nahrávkou), že nic z těchto prognóz se zde neprojevilo a kapela se dál mohla vézt na vlně úspěchu a slávy.

Aktuální dění v podobě již osmého řadového alba Irů „Where Greater Men Have Fallen“ ovšem signalizuje další posun v tom, jak kapelu lze vnímat. Přes všechny její kvality, nenapodobitelnou atmosférou předlouhých kytarových vyprávění počínaje a stále výjimečným a sugestivním vokálem Nemtheangy konče (kterých je mimochodem deska znovu plná), je jasné, že PRIMORDIAL začínají být tak trochu dýchaviční a v té své melancholické metalové kráse se začínají malinko ztrácet. A pochopitelně, posluchač to pak může klidně vidět a slyšet ještě jednodušeji – kapela zní zkrátka pořád stejně.

Mě osobně na tom nejvíc ze všeho vadí fakt, že z aktuální nahrávky si prostě neodnáším ty povznášející pocity, které jsem si z předchozích dvou alb vždy odnesl a spolehlivě odnáším dodnes. Vždyť proč by PRIMORDIAL nebyli takoví, jaké je mají všichni rádi? Ať jsou, a jak praví klasik, jen houšť a větší kapky. Jenže „Where Greater Men Have Fallen“ zní, jakoby kapela zapomněla právě to, jak být takoví, jaké je mají všichni rádi. A v tom je právě zakopán pes.