THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tuhle staroškolskou emo-punkovou bandu miluju na koncertech. Zpěvák Marek má živě energii, jakou nemá jiný hardcoreový kazatel na naší scéně. Vlastně miluji i tu roztomilou prkennost, se kterou se kytarista Šaman pohupuje do rytmu. Vždycky si vzpomenu na Marka Ebena, jak říká, že chce hrát rockovou hudbu. Super je i to, že tihle dva mohykáni do kapely vtáhli dva další lidi hraním v kapele netknuté a vykřesali z nich za krátko solidní punkovou rytmiku. Desky REMEK mají ale jinou kvalitu. Je možné si přečíst texty. Zastavit se. Zamyslet se. Vlastně si zpětně uvědomuji, že je jen opravdu málo kapel, u kterých mám tendenci přímo při poslechu číst jejich kousavé texty. Oproti dobám minulým je v nich méně opakování, takže si člověk i počte.
Všechno najednou zapadne do sebe. A tak to rychle skončí. To jsou prostě REMEK. Texty, které jsou přemýšlivé, přímočaré i zaťaté současně. Kytarové linky, které řežou i hladí. Typická intermezza vložená do skladeb. Nehledejte hitovky, ten kytarový feeling se už nezmění, protože to Šaman jinak prostě neumí. Moc lidí takhle to staré poctivé emo hrát neumí. I zde je znát trochu posun v náladách, které se mi zdají o ždibec veselejší, než kdykoliv jindy. Hardcore-punkový DIY diamant.
Vydáno: 2014
Vydavatel: Stonehenge Records, Musicforliberation
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.