Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Křesťanský hardcoreový kazatel Josh Scogin má novou bandu. Po NORMA JEAN a THE CHARIOT zakládá kapelu s pro naši zemi osudovým číslem ’68. Jeho kumpánem není nikdo jiný než Michael McClellan z deathmetalových řezníků BECOMING THE ARCHETYPE. Co čekat? Budete překvapeni. K metalcoreovému tělocviku má jeho aktuální směřování celkem daleko. Minimalistická sestava, čítající jen dvě figury, dává tušit, že Josh Scogin skočil rovnýma nohama do něčeho zcela nového. Kořeny ale odříznout nejde, takže i na „In Humor And Sadness“ je rozpoznatelný odkaz chaotických hardcoreových výstřelků. Ty jsou však obklopeny špinavějším a garážovějším hlomozem.
Jsem trochu překvapený, že do podobné polohy Josh došel ve svém věku a hlavně po tom, co postavil dvě velmi úspěšné metalcoreové kapely. ’68 rozhodně nesměřují do hardcoreového mainstreamu. Svěží porce agresivity a touha hledat své vlastní cesty je typická spíše pro rané mládí, než pro veterána, který se svými kapelami hrál na těch největších festivalech.
Pro ’68 jsou typické výjezdy do hodně uvřískaného noise rocku, plného vazbení a disharmonického skřípění, to vše podpořené punkovým laufem, který dvojku hudebníků pohání po značně rozbouřené a žánrově pestré hladině. Josh Scogin tu dokonce nalézá i bluesově bolestné polohy v hrdle. Nenajdete zde jakoukoli snahu se zavděčit nebo ulehčit posluchači cestu k téhle desce, u níž je na jednu stranu rozpoznatelný její původ, na stranou druhou se ovšem nezapře touha zkoušet hledat vlastní a dosud neobjevené cesty.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!