Plačtivý podzimní podvečer přímo vybízel duše romantiků k příhodnému hudebnímu rozervávání se, ale mám-li mluvit za sebe, spíše než bych onu sobotu žíznil po melancholické muzice, toužil jsem po posteli a pár hodinách spánku. Ale nešlo jinak - namísto peřin klimbání ve vytopené čtyřiadvacítce, namísto sladkého snění - Redblack Fest - a festovní probuzení. Nevím, zda Pražané měli stejné pocity a podlehli fantomům únavy, neboť jich dorazilo pouze něco kolem stovky. Jak už to tak bývá, udělali chybu...

Tom Prek a jeho stáj přivezla emotivně laděnou konstelaci kapel a startovací úloha v poněkud nehostinně vyhlížejícím sálu paláce Akropolis připadla novicům a nové akvizici Redblacku - ANIMÉ. Trio mladých hudebníků si s nedostatečnou diváckou kulisou nedělalo hlavu a hrálo pro radost a s chutí. Působilo dokonale sehraně a sebejistě. Zvuk se podařil a podařilo se též všechno ostatní, co dělá dobrý set dobrým setem. ANIMÉ produkují příjemný kytarový rock, hodně ovlivněný tolik populární školou britských kytarovek (napadá mě především seskupení PLACEBO), kapkou grunge a samozřejmě silnou platformou moravského rocku. Skladby byly postaveny na skvělé komunikaci hutné a členité basové linky, dětsky hravé a barevné kytary a především výborného zpěvu. Je pozoruhodné, že se obou posledně jmenovaných zhostila jedna a tatáž osoba, a že tak činila s naprostou lehkostí. Hlas rozhodně nepostrádá emotivitu, křehkost, ale zároveň se nebojí přejít do naléhavějších a uřvanějších poloh. Skladby pak chytře využívají jak chytlavosti, tak skočnosti a tvrdosti. Jediné, co jim občas chybí, je výraznější motiv (zejména dominantní riff), který by se vryl do paměti, vracel se jako reminiscence a činil skladbu sevřenější. Eskapády výborných nápadů a zvratů se na některých místech rozklížily a rozkutálely do temných koutů Akropole. Nezapomínejme však, že se trio teprve vyhrává. I přesto vystupuje se sebejistým zápalem a na debut, který vyjde koncem listopadu, se sluší čekat s nemalými nadějemi. O téhle kapele by mělo být ještě slyšet a dost možná i mimo samotné podzemí... Rozhodně nadějná ukázka!

Po chvilce čekání a nasávání chmelových extraktů se kvapně řítím do sálu, neboť Hanele i Shloymele volá. Byla to sice jen součást zvukovky, ale bylo jasně patrné, že SAD HARMONY, autoři pro mne zatím nejlepší české desky roku 2002, jsou na spadnutí. A byli! Vzápětí roztočili svůj pestrobarevný rockmetalový kaleidoskop (samozřejmě titulním "Engine Driverem") a já se blaženě vrtěl do rytmu. Přednost dostal obsah novinkového alba "Tete A Tete" a kdo tuhle desku slyšel, tak prostě musí uznat, že se jedná o špičkový matroš, který kapela navíc umí prodat naživo, což je dar nad dary. Dvě kytary a velmi groovy basa vytvořily opravdu masité a chytlavé zvukové podhoubí pro výborné kompozice. Zpočátku trochu zanikala sólovka, ale v průběhu setu se vše urovnalo. Skuny zpíval v úžasné pohodě a bez problémů si poradil i s absencí Hanele Nogolové. Střídal řev s majestátním zpěvem, bez problémů kouzlil intimnější party a dokazoval, že patří k absolutní pěvecké špičce ČR. K vychutnání byly mimojiné tyto flákotky: "Two Circles", "Hanele&Shloymele", "Love Is A Bitch", "My Lover". Starší skladby zazněly tuším jen dvě a myslím, že to nikomu příliš nevadilo. SAD HARMONY nastolili v Akropoli pohodovou a hravou atmosféru, přesně tu, která čiší z jejich desky. Výborné vystoupení, jen škoda, že těch lidí tam nebylo o něco víc, že...

Na vyškovské excentriky DARK GAMBALLE jsem se velmi těšil. Na letošním Brutal Assault festu moc prostoru nedostali a tím pádem jsem ani neměl možnost posoudit kvality koncertního provedení jejich prozatím poslední a zároveň velmi dobré desky “Merizo Nanen“. Vše jsem si vynahradil při jejich pražském vystoupení. Většina jejich bezmála třičtvrtěhodinového prostoru je zasvěcena aktuální desce. A tak si mohu vychutnat včetně mnoha dalších písní i moji oblíbenou “Můry“, kterou bych v koncertním kabátě málem nepoznal. Musím uznat, že i přes značný odklon od řekněme kovové muziky jsou DARK GAMBALLE živě stále velmi razantní a tvrdou kapelou. Muzice vyškovských dominuje palba samplů, která je podbarvená tvrdě rifující Catchovou kytarou. Vokalista “10“ s oběma rukama zabalenýma v obvazu předvádí velmi dobrý výkon. DARK GAMBALLE odehráli svůj set s velikou chutí a nepochybně tak potěšili předsi jen o něco více početnější dav, než při vystoupení ANIMÉ.

ENDLESS se pomalu ale jistě stávají žádanou koncertní stálicí. Pochybovat o kvalitě jejich prezentace nemá pražádný smysl. Poslední deska “Vital #1“ přináší velice příjemnou muziku s velmi silnou příměsí doom-u nepostradající skvělou atmosféru. Živě je však atmosféra a energie z desky minimálně trojnásobná! Vy, kteří jste měli už tu čest tuto kapelu alespoň jednou shlédnout, moc dobře víte, o čem píšu. Libor Bartůšek, coby vokalista s připnutým mikrofonem u hlavy (koneckonců jinak už si jej ani neumím představit) a kytarou v ruce, nezůstává pranic dlužen názvu prozatím poslední desky těchto sympatických severomoraváků. Vůbec celá kapela působí nesmírně živým a vitálním dojmem, že se bez problémů na její stranu nechává strhnout i publikum. Několik skalních příznivců stojících pod pódiem dává s další a další skladbou čím dál hlasitěji najevo, komuže patří jejich sympatie. Až se budete někdy cítit opravdu unaveně a znuděně, doporučuji vám terapii jménem ENDLESS LIVE!Není proto divu, že si fandové vyžádají i přídavek, na který pochopitelně dochází ... A tak si můžeme toho večera již podruhé vychutnat hitovku “Sundown“. Jelikož Klub Akropolis sídlí v hustě obydlené části Prahy, nesmí být ani tentokráte porušeno neúprosné nařízení nedovolující provozovatelům klubu přetáhnout konec večerních produkcí přes dvacátou druhou hodinu.

Velmi vydařené vystoupení čtyř velmi dobrých kapel. Tak bych mohl v kostce shrnout naše dojmy z onoho sobotního večera. Jak jsem již uvedl v úvodu, mrzí jen menší počet lidí, ale o tom můžeme psát pořád dokola ...

Marigold + Dalas