Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
CHON jsou čtyři kluci ze San Diega, kteří ve své hudbě nezapřou kalifornskou pohodičku. Surfování, kytary a matematický pidliky-pidliky rock. Ideální letní kombinaci rockové bezstarostnosti? To si pište!
„Grow“ je sice album plné klikatých kytarových linek, které se kostrbatí, proplétají a vpíjejí samy do sebe, jednoznačně si ale uchovává nadhled a atmosféru, která je cool a klidná současně. Mathrockové instrumentální dostihy s velkou dávkou hravosti tu velmi často klidní postrocková atmosféra. Na celém albu je znát nadšení, se kterým byly skladby tvořeny. Prostě se čtyři talentovaní kluci sešli ve zkušebně, bavilo je experimentovat se zvuky a při skládání se královsky bavili. Už dlouho na mě nějaké album nepůsobilo tak optimisticky.
Jediné, co mně místy trochu otravuje, je zpěv, který naštěstí doplňuje jen nejnovější skladbu „Can’t Wait“. Působí příliš klukovsky, přeslazeně romanticky a navíc textově příliš úsměvně a klišoidně. Tudy cesta nevede a zbytečně se tím ředí hudba, která je parádní a dokáže stát sama o sobě.
Sumerian Records tentokráte nesáhli vedle. Vytáhli kapelu, která se uvedla dvěma povedenými EP, a i při svém nízkém věku prokazuje instrumentální a skladatelskou vyzrálost. Doufám, že až bude Tosin Abasi trio opět objíždět Evropu, přiveze sebou právě tuto omladinu.
Vydáno: 2015 Vydavatel: Sumerian Records Stopáž: 34:21
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
fathertime
7,5 / 10
prve EP tychto fesakov riadne rozvlnilo stojate vody instrumentalneho prog rocku a CHON pokracuju vo svojom trademarkovom jazziku aj na Grow... znie to sice pohodovo a hravo, ale je to fakt enem tazke zahrat, riadne prstolamy (schvalne, skuste si dat riff v Puddle z Newborn Sun EP zacinajuci 01:28, masaker:)...
pre buducnost by hosi mohli trochu zoslapnut distortion, Grow sa utapa v cistych gitarach + spev prosim nikdy viac, tudy cesta nevede...
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Fínsky melodicky death so štipkou blacku som objavil až tento rok, ale hrali mi v aute i doma celé leto. Ich siedmy album som teda privítal s rozkročenou náručou a oni ju naplnili po okraj. Nič prelomového, skrátka ich osvedčená kvalitka.
Třicet let po založení je HORNA ve formě. Starý kozel Ville Pystynen, nestor finské blackové scény, za to umí vzít. Ostrý vysypaný BM, halekavá finština a taky rock'n'roll. A skvělé nápady, třeba ústřední melodický motiv v "Hymni II" z hlavy nedostanete.
Hleďme, kolega Noisy deklaruje SACRILEGE. Inu, SARCASM jsou jati hluboko v deathmetalových devadesátkách (založeni 1990, reaktivováni 2015) a navíc mají i blackový "edge". Jsou tam i DISSECTION, jinak je to spíše standardní, ničím nevybočující deska.