Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pokud bych si měl z metalové scény vybrat jedno jméno, které je pro mne synonymem spolehlivosti a konzistence, museli by to být právě ENSLAVED. Když si vedle sebe postavíme všechny etapy, kterými skupina prošla, zjistíme, že se nikdy nepohybovala mezi žánry vypočítavě a její vývoj má zcela logickou jednotící linii. Od striktně vikingských počátků, které kapelu zařadily mezi nejvitálnější stoupence severského extrémního metalu (nálepce black se Norové vždy oprávněně bránili) s klasikami "Frost" a "Eld", přes úhyb k experimentálnímu projevu, který vstřebával prvky progrese a bergenské psychedelie, až k současnému vycizelovanému zvuku, který pracuje s charakteristicky skandinávským riffováním, ale zároveň ho fúzuje s melodickými prvky art rocku a promakanými retro aranžemi.
Ano, ENSLAVED už možná nemají ten objevitelský švuňk, který je zdobil kolem vrcholných desek "Mardraum", "Below The Lights" či "Monumension", ale jejich diskografie nesplývá do monotónního proudu předvídatelných postupů. V pořadí třinácté album "In Times" sice pokračuje v trendu zpřehlednění a zpřístupnění, který jsme mohli sledovat na "Axioma Ethica Odini", ale bergenským duchovním válečníkům se znovu podařilo zkombinovat letité jistoty s osobitým přístupem.
Deska opřená o několik run germánského futharku pracuje s ostrými kontrasty, které se promítají nejen na textové rovině (makrokosmos / mikrokosmos, zrození / destrukce, chaos / řád), ale především v hudbě samotné. Především první tři skladby charakterizuje střet protiv - ostrých kvílivých riffů, evokujících staré vikingské časy a euforicky vyklenutých vokálních linek a refrénů. Pravděpodobně ještě nikdy nezněly melodické postupy ENSLAVED tak krystalicky čistě a chytlavě, jako v "Thurisaz Dreaming" a zejména následné "Building With Fire" (jejíž hypnoticky jednoduchý nástup kytara / bicí evokuje "rudé" období MOONSPELL).
Pomyslným vrcholem spojení starého a nového je třetí "One Thousand Years Of Rain", která se z disharmonického psychedelického naříkání kytar v úvodu překlopí až do majestátní pohanské hymny, kterou ozdobí nádherný vikingský chorál, vzpomínka na časy "Monumension", kdy kapela spolupracovala s Trygve Mathiesenem. Harmonie melancholických art rockových ploch s přímočarou pagan melodikou je absolutní ozdobou a jedním z vrcholů bohaté diskografie bergenských.
"In Times" se nicméně v této fázi nezastaví a ve zbytku alba se výrazně uzavírá do sebe. Stopáž skladeb ani jednou neklesne pod osm minut, ale zatímco úvodní trio kompozic si posluchače snadno podmaní výraznými melodiemi, zbytek alba pracuje s introvertnějším projevem, meditativně vrstvenými motivy a strukturou, která nutí skladby vnímat jako jednolitý celek. Texty opíší elegantní oblouk - přes naudiz, runu nedostatku a tísně až k runě dagaz, která ve futharku značí den, bezpečí světla. "In Times" v těchto momentech připomíná hermeticky uzavřený svět duše, kde se všechno podstatné děje uvnitř, bez velkých efektů, ale o to intenzivněji.
Těžko pro fanouška kapely neopouštět "In Times“ s euforickým pocitem. Sekery z ocele dávno vyměnila parta kolem Ivara Bjørnsona a Grutle Kjellsona za duchovní zbraně, ale jejich hudba je stále elektrizujícím dobrodružstvím a poutí mimo čas. Je docela lákavé vnímat vývoj kapely v kontextu probouzejícího se skandinávského novo-pohanství, které tradiční příběhy Eddy a nordické mytologie převádí do psychoanalytické roviny.
Až budou ENSLAVED hrát v nové svatyni kultu Ásatrúarfélagið, zřejmě konečně zvážím tu duchovní konverzi. Do té doby jsem jejich věrným otrokem.
Podmanivé řešení střetu protikladů pod taktovkou bergenských duchovních učitelů.
8,5 / 10
Heimdal (2023)
Utgard (2020)
E (2017)
In Times (2015)
RIITIIR (2012)
Axioma Ethica Odini (2010)
Vertebrae (2008)
Ruun (2006)
Isa (2004)
Below the Lights (2003)
Monumension (2001)
Mardraum: Beyond the Within (2000)
Blodhemn (1998)
Eld (1997)
Frost (1994)
Vikingligr Veldi (1994)
Hordanes Land (EP) (1993)
Datum vydání: Pátek, 6. března 2015
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 53:05
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
