OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pokud bych si měl z metalové scény vybrat jedno jméno, které je pro mne synonymem spolehlivosti a konzistence, museli by to být právě ENSLAVED. Když si vedle sebe postavíme všechny etapy, kterými skupina prošla, zjistíme, že se nikdy nepohybovala mezi žánry vypočítavě a její vývoj má zcela logickou jednotící linii. Od striktně vikingských počátků, které kapelu zařadily mezi nejvitálnější stoupence severského extrémního metalu (nálepce black se Norové vždy oprávněně bránili) s klasikami "Frost" a "Eld", přes úhyb k experimentálnímu projevu, který vstřebával prvky progrese a bergenské psychedelie, až k současnému vycizelovanému zvuku, který pracuje s charakteristicky skandinávským riffováním, ale zároveň ho fúzuje s melodickými prvky art rocku a promakanými retro aranžemi.
Ano, ENSLAVED už možná nemají ten objevitelský švuňk, který je zdobil kolem vrcholných desek "Mardraum", "Below The Lights" či "Monumension", ale jejich diskografie nesplývá do monotónního proudu předvídatelných postupů. V pořadí třinácté album "In Times" sice pokračuje v trendu zpřehlednění a zpřístupnění, který jsme mohli sledovat na "Axioma Ethica Odini", ale bergenským duchovním válečníkům se znovu podařilo zkombinovat letité jistoty s osobitým přístupem.
Deska opřená o několik run germánského futharku pracuje s ostrými kontrasty, které se promítají nejen na textové rovině (makrokosmos / mikrokosmos, zrození / destrukce, chaos / řád), ale především v hudbě samotné. Především první tři skladby charakterizuje střet protiv - ostrých kvílivých riffů, evokujících staré vikingské časy a euforicky vyklenutých vokálních linek a refrénů. Pravděpodobně ještě nikdy nezněly melodické postupy ENSLAVED tak krystalicky čistě a chytlavě, jako v "Thurisaz Dreaming" a zejména následné "Building With Fire" (jejíž hypnoticky jednoduchý nástup kytara / bicí evokuje "rudé" období MOONSPELL).
Pomyslným vrcholem spojení starého a nového je třetí "One Thousand Years Of Rain", která se z disharmonického psychedelického naříkání kytar v úvodu překlopí až do majestátní pohanské hymny, kterou ozdobí nádherný vikingský chorál, vzpomínka na časy "Monumension", kdy kapela spolupracovala s Trygve Mathiesenem. Harmonie melancholických art rockových ploch s přímočarou pagan melodikou je absolutní ozdobou a jedním z vrcholů bohaté diskografie bergenských.
"In Times" se nicméně v této fázi nezastaví a ve zbytku alba se výrazně uzavírá do sebe. Stopáž skladeb ani jednou neklesne pod osm minut, ale zatímco úvodní trio kompozic si posluchače snadno podmaní výraznými melodiemi, zbytek alba pracuje s introvertnějším projevem, meditativně vrstvenými motivy a strukturou, která nutí skladby vnímat jako jednolitý celek. Texty opíší elegantní oblouk - přes naudiz, runu nedostatku a tísně až k runě dagaz, která ve futharku značí den, bezpečí světla. "In Times" v těchto momentech připomíná hermeticky uzavřený svět duše, kde se všechno podstatné děje uvnitř, bez velkých efektů, ale o to intenzivněji.
Těžko pro fanouška kapely neopouštět "In Times“ s euforickým pocitem. Sekery z ocele dávno vyměnila parta kolem Ivara Bjørnsona a Grutle Kjellsona za duchovní zbraně, ale jejich hudba je stále elektrizujícím dobrodružstvím a poutí mimo čas. Je docela lákavé vnímat vývoj kapely v kontextu probouzejícího se skandinávského novo-pohanství, které tradiční příběhy Eddy a nordické mytologie převádí do psychoanalytické roviny.
Až budou ENSLAVED hrát v nové svatyni kultu Ásatrúarfélagið, zřejmě konečně zvážím tu duchovní konverzi. Do té doby jsem jejich věrným otrokem.
Podmanivé řešení střetu protikladů pod taktovkou bergenských duchovních učitelů.
8,5 / 10
Heimdal (2023)
Utgard (2020)
E (2017)
In Times (2015)
RIITIIR (2012)
Axioma Ethica Odini (2010)
Vertebrae (2008)
Ruun (2006)
Isa (2004)
Below the Lights (2003)
Monumension (2001)
Mardraum: Beyond the Within (2000)
Blodhemn (1998)
Eld (1997)
Frost (1994)
Vikingligr Veldi (1994)
Hordanes Land (EP) (1993)
Datum vydání: Pátek, 6. března 2015
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 53:05
Je ťažké byť viac než 20 rokov na scéne, nahrať 13 albumov, mať svoj štýl a byť originálnym. Takto fungovať dokážu len tí najlepší kam ENSLAVED bezo sporu patria, pričom nikdy výrazne nesklamali. Nesklamali ani na „In Times“, to znamená, že tu opäť máme prešpekulovaný materiál spájajúci blackmetalovú tvrdosť a (art) rockovú hravosť pre hĺbavejšie povahy. Napriek všetkým pozitívam, ktoré Marigold v recenzii opísal, sa ale nemôžem zbaviť pocitu, že už tomu chýba nejaký nový impulz a v jadre tu máme materiál, ktorý nedáva šancu vracať sa k starším albumom. Pričom v histórii kapely takým impulzom bol zlom medzi „Blodhemn“ a „Mardraum“, prípadne „Eld“ a „Blodhemn“. Je to solídne temer po všetkých stránkach, hlavne melodické pasáže sú originálne, no práve v tých najtvrdších by si to už žiadalo urobiť krok ďalej, potenciál tu je stále obrovský
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.