OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Fakt, že „Rebel Against Me“ je teprve druhou dlouhohrající řadovou nahrávkou CRUADALACH, kteří svou existenci datují od roku 2008, svědčí o tom, že kapela určitě nechce nic nechat náhodě a do nahrávání se pouští až v okamžiku, kdy si je svým materiálem opravdu jistá. A přesně podle toho také nové album naší folkmetalové stálice zní. Je, pravda, albem poměrně nenápadným, jehož kvality vyplouvají na povrch poměrně dost dlouho (takže je docela dost dobře možné, že se jich ani mnozí nedočkají), nicméně já jsem vydržel, a tak mohu konstatovat, že na to, že se CRUADALACH vymezují především zmíněným folkmetalovým chlívečkem, se jim na jejich druhé velké nahrávce podařilo především zapůsobit až nečekaně civilně.
Většina songů jakoby ani nechtěla zdůrazňovat, že tady jde i o nějaké středověké či „lidové“ vyznění, a důraz klade spíše jen na funkci metalové skladby jako takové, což hlasitě podporuje i kompletní textová položka alba. Mezi jedenácti jeho položkami tak není žádný zásadní hit (i když taková „Shiva World Dance Party“ k němu má opravdu blízko), ale o to více vynikne jejich poměrně pevná konstrukce, v níž se téměř vždy najde místo pro pořádný kus kovu a s ním i pěkný melodický motiv. Melodicky spolehlivý je navíc i zpěvák Radalf a tak mám za to, že přes svou výše konstatovanou nenápadnost skrývá „Rebel Against Me“ spousty zajímavých folkmetalových okamžiků, které by neměly mnohé naslouchající nechat klidnými. Life-Worshipping Bastards!
7 / 10
1. Revolt Without a Name
2. Shiva World Dance Party
3. Stuff That Matters
4. Earth Café
5. Rebel Against Me
6. Wolves at the Gates
7. Life-Worshipping Bastards
8. Satyros
9. Karma to Burn
10. The Astralnaut
11. Ziemie Niczyje
Rebel Against Me (2015)
Lead - Not Follow (2011)
AGNI - Unveil Whats Burning Inside (EP) (2011)
V rytmu stare krve (promo) (2010)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.