Vlastně ještě skoro čerstvá novinka pražských ´post´ (o významu tohoto pojmenování o několik řádek níže) doomařů, nazvaná neodolatelně „E=mc³“, mě přednedávnem natolik zaujala (a soudě dle vašich ohlasů doufám, že nejen mě), že jsem si prostě nemohl než nedat za úkol položit několik málo otázek někomu z téhle partičky. Myšlenka se stala otcem přání, nebo obráceně, chcete-li, slovo dalo slovo, a já jsem mohl potrápit mozkové závity zpěváka Matěje Lipského. Konečně jsem také pořádně pochopil, jakáže vlastně je ona dosud tak trochu záhadná filozofie kapely s tak zvláštně bezhlavě znějícím jménem. Ale pěkně popořádku.

Takže, Matěji, nejprve nám zkus přiblížit prehistorii Anhead.
Na začátku všeho, teď přesně nevím, jaké datum se psalo, byli dva kytaristi Vláďa a David, kteří se potkali jednu dívčinu, o níž si mysleli, že by mohla být dobrou zpěvačkou a také jí o tom náležitě přesvědčili. To byla Blanka. Tak nějak vlastně vznikl úplný prapočátek Anhead, spolek, který si tehdy pojmenovali Oneaia. To už ale byli na cestě další tři hudební nadšenci, a sice bubeník Robert, zpěvák Marcel a klávesistka Gabriella (ex- krnovská formace Desecrate). No a vzniklý novotvar dostal jméno Anhead. To jsem ale v kapele ještě nebyl, ale bystrým hlavám to určitě neuniklo, že, (smích).

Mimochodem, co vlastně znamená „Anhead“. Má to skutečně něco společného s bezhlavostí?
Ne, ne, v žádném případě to není zkomolené slovíčko „Unhead“, ten původ je úplně někde jinde. Pochází totiž od termínu ´anhedonie´, což je neschopnost těšit se ze života, neschopnost radovat se. Ale konkrétní symboliku to pro nás určitě nemá. Před dvěma lety, tedy v roce 2000, kluci a holky nahráli první demo "Phases", které zaznamenalo celkem slušné ohlasy, i když, kapela byla přece jen ještě spíše v začátcích. Pak se Anhead seznámili s basákem Martinem a makali na sobě dál a dál, začala se množit i naše účast na několika významnějších tuzemských akcích, jako třeba Rock For People, Nuclear Storm nebo Noc Plná Hvězd. Nic ovšem netrvá věčně a z kapely odešla klávesistka Gabriella a krátce po ní zpěvák Marcel s basákem Martinem, který ještě stačil nahrát své party pro chystanou novinku (při bližším pohledu na nové cédéčko zjistíte, že v naší sestavě nefiguruje baskytara). Zbytek Anhead rozhodil sítě v potřebě sehnat nové spoluhráče a výsledek se brzy dostavil, novými spoluhráči se stal klávesista Petr (jinak N.A.M.B.) a po něm i já, mimo Anhead ještě člen kapel Masturbace a Negative Face. To už jsme téměř ve žhavé současnosti, protože po následujícím náročném zkoušení jsme se znovu vypravili do studia a zplodili momentálně naše nejmilejší dítko "E=mc³". Pak jsme ještě získali nového basistu Pavla (ex- Katharsis) a jak to bude dál, to se ještě uvidí, protože momentálně jsme určitě velmi dobře nastartovaní.

Co vlastně znamená název novinky?
Je to celkem jednoduché. Jde o revoluční pohled na Einsteinovu teorii relativity, vycházející z nových poznatků, které se před námi pokouší oficiální věda zatajit, protože by to z Einsteina udělalo naprostého vola, který neumí počítat do tří.

Že mě to hned nenapadlo. A co všechno se pod tímhle pohledem skrývá?
Jelikož jsem přišel do kapely před nedávnem, tak si to netroufám úplně přesně definovat, ale zkusím improvizovat. V úplných začátcích Anhead, zastřešených demem „Phases“, šlo jednoznačně o klasický pojetí doom metal. Byl tam hrubý mužský hlas, něžný ženský zpěv, klávesy, prostě všechno, co se od doomu jako takového dalo čekat. Ale snad už bylo tak trochu zřejmé, že v té původní formě to nebude doživotním koníčkem Anhead, ale že se ledy ještě pohnou. A asi proto jsme dnes jinde. Doomové kořeny jsou sice ještě slyšitelné na první poslech, ale můžete tam nalézt spoustu dalších věcí jako třeba funky a tak. Je to vlastně crossover, ale ne jako styl, jednoduše jenom jako mix hudebních žánrů. My sami tomu říkáme melancholicko-sangvinicko-cholericko-flegmatická muzika, ale nejjednodušší bude, když napíšeš ´post´ doom.

Jak probíhá proces tvorby a skládání?
Asi jako ve většině kapel, základ je od kytaristů a zbytek kapely do toho následně vnáší další nápady. Mohl bych vlastně říct, že každý z nás do té či oné skladby pak vkládá kus sebe sama (smích). Slovy klasickými, snažíme se hudbu dělat po svém a rozhodně neřešíme, jestli jsme nebo nejsme něčemu podobní. To jenom kdyby ses mě chtěl zeptat, jestli jsme něčím ovlivnění (smích).

Jak je to s texty, proč ta „mnohojazykovost“? A jak se k tomu všemu stavíš Ty jako zpěvák?
Ke starším textům se raději nebudu vyjadřovat, neboť vznikly v době, kdy jsem v kapele nebyl, takže poskočíme rovnou k novince. Většina textů (až na ty tebou zmíněné mnohojazyčné vsuvky a skladbu "Trampoty robotického poplety") je ode mě a u mě jako u textaře hodně záleží, jak jsem se vyspal. Některé texty jsem psal s opravdovým nadhledem, třeba "Dark Yellow Monkey", to je taková ztřeštěnost, ale snažím se psát a přemýšlet i hlouběji, třeba v "Lost In The Numbers" se zabývám tím, jak zbytečně moc času trávíme u počítačů a televizí, a že jsme vlastně ztraceni v tom digitálním světě. S tou mnohojazykovostí je to celkem jednoduché, většina kapely si jí přeje, takže to tak prostě je. Já osobně bych nejraději zpíval jen v češtině a na ostatní jazyky se vykašlal, protože pravděpodobně nikdy nedocílím perfektní výslovnosti. Myslím si, že pro lidi z různých zemí by musela být velká sranda, kdyby si mě pustili, stejně jako byla pro nás dobrá zábava, když ještě za Komančů, zpívali Číňani české písně. Ale nejsem v tomhle směru nijak ortodoxní, mnohojazyčnost je navíc i jakýmsi poznávacím znamením Anhead a já to respektuji. Aspoň se teď můžou smát Číňani (smích).

Souvisí s texty i obal novinky nebo má vztah jen k úvodní písničce „Trampoty …“?
No jasně, že souvisí. Když si srovnáte názvy jednotlivých skladeb, zjistíte, že ta žlutá opice ve skafandru, co se šklebí z obalu cédéčka, je vlastně tím vesmírným popletou ztraceným v číslech. Obal dělal náš kamarád Maťo Mišík, což je podle mě možná nejlepší človíček pro design alb v Čechách vůbec. Dělal například na nové desce Wohnoutů a jestli už jsi viděl její obal, tak musíš uznat, že je taky skvělý.

Brousíte si krom živého hraní i zuby na nějakou cenu pro tuzemské amatérské spolky? Poslední dobou jich je, že byste mohli mít šanci na úspěch …
Tyhle soutěže zkusíme až teprve teď s novým materiálem, který je snad docela konkurence schopný, když to říkáš i ty (smích), takže tohle neber jako téma pro nějaké delší povídání. A pokud tě zajímá to ´obyčejné´ živé hraní, tak to hrajeme tak jednou až dvakrát za měsíc, hlavně v Praze a Krnově, což je vlastně asi celkem logické (smích), ale postupně už se objevujeme i jinde a do budoucna to snad bude pořád lepší a lepší. Krom festivalů, co jsem už zmiňoval, jsme odjeli už i nějaké akce na Slovensku. S návštěvností je to jak kdy, nejvíc lidí na nás chodí, logicky (smích), v Praze a v Krnově. Některé ty lidi dokonce ani neznáme (smích).

Můžeš identifikovat odkud jsou intra na nahrávce, já jsem si marně jsem si lámal hlavu. Stejně tak by mě zajímalo, jak se do poslední skladby „Lost in the Numbers“ dostal zpěvaččin hlas hučící tu větu „…mě strašně bolí hlava! Chlapi, vy snad neslyšíte …“.
Původně jsme zamýšleli dát na „E=mc³ těch inter víc, ale nakonec jsme se rozhodli jen pro úryvky z filmů „Slavnosti sněženek“ a „Homolka a tobolka“. Co se týče zpěvaččiných slov v "Lost In The Numbers", tak to vzniklo až ve studiu a moc to s textem nesouvisí. Záměr byl, aby Blanka komunikovala s tím šíleným zkreslením kytary a vznikl takový dialog alá Kráska a Zvíře. Jelikož jsem v textu na toto nemyslel, dodělal několik vět na místě kytarista David. Snažil se, aby to, co napíše souviselo s textem, ale vzhledem k tomu, že jsem měl volné ruce při psaní, nikdo netušil, o co v nich jde. David napsal něco, co by se týkalo čísel, takže vzniklo: "Ne, počkej ještě ne.... mě strašně bolí hlava....... tak tohle fakt nespočítám." To, co jsi zaslechl tam není, ale nevadí, i tak by se to tam dalo slyšet....

Tak to jsi mě tedy dostal. A kdybys věděl, kolik jsem tomu věnoval poslechů. No nic, zkusme trochu jiné téma. Kde vás zastihla povodeň? A poznamenala vás nějak?
Je šílené co se stalo, ale ještě šílenější je, že si lidé, kteří přišli o vše staví domy na tom samém místě, kde je voda dostihla. Asi si spočítali, že další povodeň bude za 100 let a oni už tu nebudou, ale když se nad tím zamyslím, tak jsou teď povodně daleko častěji. Mění se klima planety, hlavně díky působení člověka. Tam, kde je potřeba srážek nepadne ani kapka a ohromné bouře se často objevují na úplně jiných místech. No ale mě konkrétně zpráva o povodních zastihla na chalupě na Sázavě. Okamžitě jsem vyrazil do Prahy a u televize sledoval co se bude dít. My s manželkou bydlíme na kopci, takže k nám voda nedošla, ale například moje teta je z Holešovic a moc nechybělo k tomu, aby byl její byt pod vodou. Naštěstí se tak nestalo. I kámoš z Karlína utekl vodě o pár cenťáků. Je mi moc líto lidí, co přišli o vše. Samozřejmě jsme přispěli na veřejné sbírky. Ještě k tomu, jak jsem psal, že bydlím na kopci - i když k nám voda nedošla, máme spadané omítky, protože vlivem dešťů se nasákla voda z půdy do baráku, takže jsme také využívali sušiček a pod. To říkám proto, aby si někdo neřekl, no jo, on nadává na to, že za vše můžou lidi, jak ovlivňují klima atmosféra... to se mu to mluví, když je v suchu! Jinak, zbytek kapely opravdu v suchu je, ale "nahnáno" jsme měli opravdu všichni.

Na závěr zase raději na veselejší notu. Co bude dál s Anhead?
Ha, ha, tak to je jednoduchý. Budeme hrát, hrát a hrát, rádi bychom vyhráli Grammy, vyprodali Wembley, vozili si zadky v pořádnejch kárách, vydělávali miliony, měli vlastní show na Nově a ten zbytek už by určitě přišel sám (smích).