Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V reportu z vystoupení CROBOT jsem již psal, že tak strhující rockový koncert, který je navíc postaven na zavedených klišé žánru, jsem za posledních několik let neviděl. Pojďme se teď zaměřit na aktuální a současně jedinou desku „Something Supernatural“, kterou pennsylvánská banda rock´n´rollových vyvrhelů dala světu. Na první pohled nejde o nic výjimečného. Dle nejlepších jižanských amerických rockových tradic mám před sebou materiál, který je homogenní směsí stoneru a hard rocku v té nejlepší oldschool tradici. Tu a tam zjemní směrem k blues rocku v bolestných kytarových cajdácích, ve kterých kytarám sekunduje foukací harmonika nebo lehký závan psychedelie. Dalo by se říci, že jde o jižanské rockové klišé s výtečným vokalistou, kterou netahá za ucho a dokáže hlasem šlápnout na plyn přesně v těch místech, kde se sluší.
CROBOT jakoby natočili „Something Supernatural“ dle učebnice „Jak natočit skvělou retro rockovou desku“. A nejen, že to hudebně dává smysl, má to navíc i současnou jiskru a nakažlivě houpající groove. Ať už je to plouživě zažínající „Queen of The Light“, ospale se převalující „La Mano de Lucifer“ nebo drtící živel „The Necromancer“, vždy mě jejich skladby oslovují víc, než legendy typu AC/DC nebo LED ZEPPELIN, k jejichž odkazu se CROBOT hlásí. Nejsou tu cukrkandlové pasáže, které vás za chvilku omrzí. Toto je současná sklizeň ze setby, kterou v sedmdesátých letech zaseli BLACK SABBATH!
Tohle je celkem změna. THORIUM se na stará kolena více přiklonili ke švédskému zvuku a přístupnější melodice. "The Bastard" je nejvíce hitová kolekce jejich kariéry poměrně silně připomínající kapely typu PAGANIZER a zejména EYE OF PURGATORY. Nečekané.
Tuomas Holopainen už se dávno vidí jako skladatel vážné hudby s rádoby geniální orchestraci, takže co jiného by vytvořil než příliš melancholické, unavené a nízkoenergetické dílo, že i Lord K. Philipson by se po letech vyřádil.
Z nových, doteraz nepočutých kúskov ma na prvé počutie baví asi iba "Children Of´Ata. Celé je to nejaké rozťahané a bez energie. Toto nie sú NIGHTWISH, akých mám rád.
Chutná jednohubka pro skalní příznivce. FATHER BEFOULED už přes patnáct let zasahují tam, kde je třeba ukojit poptávku po tvorbě ranných INCANTATION. Příjemné EP, které akcentuje spíše jednodušší stránky kultovní „pillardovské“ éry americké legendy.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.