Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Žánrový měňavec, který má ryze ženskou rytmiku, vyrostl na bedrech Bena Verellena, tedy týpka, kterého můžete znát z kultovních kapel jako HARKONEN nebo THESE ARMS ARE SNAKES. A pokud vám je to příjmení povědomé, tak vězte, že jeho brácha Dave Verellen je pevně spojen se jmény jako NARROWS nebo BOTCH. Pokud Vám některá z těch kapel něco říká, asi nebudete překvapeni, že od HELMS ALEE můžete čekat bahenní příchuť.
HELMS ALEE ale zdaleka nejsou jen další sludgoví sekerníci. Už jen proto, že v této trojce najdete i dvě holky. A na výsledku je to více než znát. Nejen ve vokálech, ve kterých se střídá silácký táhlý chraplák s melodickými ženskými vokály, ale i v aranžích, které ženský element prostě nezapřou. V HELMS ALEE se celkem přirozeně proplétají drsně zbustřené valivé plochy s něžně upředeným noise rockem, což vytváří velmi specifickou atmosféru, kterou v jiných kapelách nenalézám. „Sleepwalking Sailors“ na mě tak působí jako relaxační meditativní hudba pro ty nejošlehanější dřevorubce. Paradoxem je pro mě pak fakt, že tučný, do extrému zbustrovaný zvuk baskytary, vyluzuje Dana James a éterické kytarové plochy má na starosti Ben s kytarou. Ve vokálech se pak tyto role mění a Dana dodává magické spojení s vesmírem, kdežto Ben svým vokálem skladby kove pevně k pevné skále.
„Sleepwalking Sailors“ je první album, které HELMS ALEE natočili pod hlavičkou Sargent House, obě minulá alba nesla prestižní známku Hydra Head Records, což by mělo přesvědčit všechny, kteří ještě váhají. I na aktuální fošně tato trojka dál skvěle pracuje s principy hudební vzdušnosti a neprostupné hutnosti, stejně jako na albu „Weatherhead“. Trasu, kterou si HELMS ALEE v minulosti vytyčili, nijak neopouštějí a z mého pohledu je to celkem dobře, protože se mi jejich rukopis líbí.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!