Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Žánrový měňavec, který má ryze ženskou rytmiku, vyrostl na bedrech Bena Verellena, tedy týpka, kterého můžete znát z kultovních kapel jako HARKONEN nebo THESE ARMS ARE SNAKES. A pokud vám je to příjmení povědomé, tak vězte, že jeho brácha Dave Verellen je pevně spojen se jmény jako NARROWS nebo BOTCH. Pokud Vám některá z těch kapel něco říká, asi nebudete překvapeni, že od HELMS ALEE můžete čekat bahenní příchuť.
HELMS ALEE ale zdaleka nejsou jen další sludgoví sekerníci. Už jen proto, že v této trojce najdete i dvě holky. A na výsledku je to více než znát. Nejen ve vokálech, ve kterých se střídá silácký táhlý chraplák s melodickými ženskými vokály, ale i v aranžích, které ženský element prostě nezapřou. V HELMS ALEE se celkem přirozeně proplétají drsně zbustřené valivé plochy s něžně upředeným noise rockem, což vytváří velmi specifickou atmosféru, kterou v jiných kapelách nenalézám. „Sleepwalking Sailors“ na mě tak působí jako relaxační meditativní hudba pro ty nejošlehanější dřevorubce. Paradoxem je pro mě pak fakt, že tučný, do extrému zbustrovaný zvuk baskytary, vyluzuje Dana James a éterické kytarové plochy má na starosti Ben s kytarou. Ve vokálech se pak tyto role mění a Dana dodává magické spojení s vesmírem, kdežto Ben svým vokálem skladby kove pevně k pevné skále.
„Sleepwalking Sailors“ je první album, které HELMS ALEE natočili pod hlavičkou Sargent House, obě minulá alba nesla prestižní známku Hydra Head Records, což by mělo přesvědčit všechny, kteří ještě váhají. I na aktuální fošně tato trojka dál skvěle pracuje s principy hudební vzdušnosti a neprostupné hutnosti, stejně jako na albu „Weatherhead“. Trasu, kterou si HELMS ALEE v minulosti vytyčili, nijak neopouštějí a z mého pohledu je to celkem dobře, protože se mi jejich rukopis líbí.
Hodně netradiční černý kov, který do sebe přirozenou cestou nasává prvky mathmetalu a dalších progresivnějších stylů bez toho, aby uhnul v oddanosti kořenů. Po celou dobu instrumentálně zajímavé a emocionálně intenzivní.
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.