Situace, kterou jsem zažil na strahovském koncertě chicagských MINSK a FLOOR ze slunného Miami, byla vlastně velmi zvláštní. Na Strahov jsem přijížděl s naposlouchanou novou deskou „The Crash And The Draw“ od MINSK a s celkem mělkým povědomím o poslední desce FLOOR. Samozřejmě natěšený hlavně na nový materiál od MINSK. Do Plzně jsem odjížděl zklamaný z koncertu mých favoritů a s jasnou představou, že jakmile přijedu, musím si ihned pustit „Olbation“ od FLOOR. A jak se to stalo?

Když scházím po schodech do podzemí sedmé koleje na Strahově, FLOOR už hrají. Dvě kytary, bicí. Stonerové riffy ohlodané na kost. Kytary se často schází a unisono staví zbustrovanou zeď. Ta jednoduchost a síla je odzbrojující. Jediné, co mě na tom celém sere, je jalový vokál Stevea Brookse, který jde tolerovat ze studia, ale živě zní minimálně úsměvně.

Oba kytaristé na prknech Sedmičky vypadají, jakoby se nudili. V tom fuckerství ale spočívá kouzlo. Nikomu tu nic nedokazují. Nemusí. Prostě jen přijeli zahrát pár riffů, které se táhnou a lepí stejně jako lesní med. Tady je máte a dělejte si s nimi, co chcete. Žádná křeč a zbytečné pózování. FLOOR tohle dokáží předat naprosto civilně a přitom sebevědomě. V několika minutách zjišťuji, že se kolébám v těch kytarových vlnách a užívám si, jak mě jejich hranatější riffy drtí a noisovější pasáže topí ve špinavé vazelíně. Zpěv nevnímám a FLOOR mě k tomu nijak nenutí.

Následují sludge-doomoví rozervanci z MINSK. Kůň ze stáje Relapse má z počátku nějaké problémy se zvukem a zdá se mi, že je nevyřešil ani v prvních dvou třetinách setu. A tom je kámen úrazu. Chodím po Sedmičce sem a tam, dopředu i dozadu. Hledám si místo, kde je možné si koncert vychutnat. Občas přitom kontroluji zvukařský stolec, u kterého je Kuře. Sákra. Tato zvukařská legenda přeci přešlapy nemívá. Zkouším to se špunty do uší i bez nich a výsledek je stále stejný. Nečitelné kytary, slité nekonkrétní kopáky po většinu koncertu. Zbytečně vytažené zpěvy, které vyznívají ve svém důsledku ještě tragičtěji, než u FLOOR.

Silové vokály s čistými zpěvy, kytary, bicí. Všechno vyznívá nějak jinak, než z alba. Takhle to přece být nemá. Mrazivá atmosféra, kterou dýchá nové album, tu prostě není. Nevím, zdali za to může zvuk, mé uši nebo něco zcela jiného. Připadám si v tu chvíli jako nevděčný vyvrhel, protože většina ostatních návštěvníků si MINSK užívá. Tak nevím. Možná byla chyba jen na mém přijímači.