Sedmý květen v Praze skýtal hned několik koncertů pro milovníky tvrdé hudby, vedle oldschoolových deathových řezníků DEMONICAL, si v Praze dali dostaveníčko i mladé screamo kapely vedené THRÄNENKIND. Třetím místem, kam směřoval rachot z bustrovaných kytar, byl klub Futurum a hardcorový večer vedený komandem COMABACK KID. Nejraději bych se roztřetil, ale protože to nešlo, mé kroky směřovaly do kulturního domu Futurum, kam mě dotáhli hlavně veteráni z hardcorové mordparty BANE.

U WORLD EATER byste nepoznali, že jsou z Německa. Ti kluci působí, jakoby je odkojili ulice New Yorku, protože jejich hardcore je ryzí esencí scény z nejlidnatějšího města Ameriky. Těžkotonážní riffy, silový řvaný vokál a stoprocentní nasazení na prknech jsou slova, která jejich set definují nejlépe. Koncert začíná do poloprázdného klubu a během hraní se tvoří uctivý půlkruh kolem podia, ve kterém se tu a tam mihne nějaký náznak moshe, který většinou ukončuje kluzká podlaha, na kterou nějaký dobrák v průběhu setu chrstnul obsah svého kelímku. Díky troubo! Svůj úkol navodit syrovým a živelným koncertem atmosféru večera WORLD EATER splnili skvěle.

Před koncertem MY IRON LUNG se na scéně objevuje Trey Hales z Portlandu a dobarvuje zhruba v deseti minutách celý večer hardcorovou slam poetry. MY IRON LUNG následují vzápětí a celý večer žánrově přenášejí od pravověrně mozolnaté NYHC scény k celkem jemnému screamu, který roste na základně melodického hardcoru. Klubem tak proudí melancholicky nabité kytary a rozervaný vokální projev. Jejich set plný pěkných melodických kompozic rozhodně zpestřuje celý večer a po energické riffové rubanice se jedná o příjemné vydechnutí a nabrání sil ke dvěma hlavním kapelám. Tentokráte i lépe vyniká zvuk, který u WORLD EATER nebyl z nejčitelnějších.

Hardcore/punkoví evangelisti BANE to mají celkově jednoduché. Útočí na lidi přímočarou energií svých skladeb chytlavými texty. Už při skladbě „My Therapy“ v první třetině setu se tak sborově zpívá, stagedivuje a Aaron Bedard ochotně půjčuje mikrofon publiku. A když jsme u toho stagedivingu, další zlořádem, hned vedle vylepšování podlahy pivem, je odkládání skleniček na podium, aby po nich mohli kids uklouznout a rozbít si tlamu podruhé.

Koncert BANE pro mě vrcholí melodicky hardcorovou peckou „Calling Hours“ následovanou mnohem údernějším hardcororvým kladivem „Some Came Running“ na chvostu setu. Čirá hardcorová energie a nic víc. Zjištění, že tím hlavním motorem pro energii BANE jsou stále letití zálesáci Aaron Dalbec a Aaron Bedard a o generaci mladší baskytarista James Siboni jim v tom vlastně nestíhá, mě utvrzuje v tom, že dnes jsem viděl BANE v té nejlepší formě. Bedard na konci setu šéfuje divokému pitu přímo pod pódiem, kde to vře bez ohledu na to, že v tričkám BANE je v sále oděna hlavně starší generace.

Když už jsem si myslel, že atmosféru nelze víc vyšponovat, přicházejí COMEBACK KID, aby mě přesvědčili o opaku a Futurum rozštípali na třísky. Andrew Neufeld má sice při nástupu problém s mikrofonem, takže dramatická pauza při prvního hrábnutí do strun je trochu delší, než by se slušelo, ale na samotném vystoupení to žádnou kaňku nezanechává. Hned od první skladby se jede na plný plyn. Lepší zvuk si musí člověk nějakou chvíli hledat a naprosto ideální místo se mi najít bohužel nepodařilo. Inu Futurum.

Bujaré veselí vytváří na scéně zajímavé zátiší. To když se některému ze skokanů na scéně vysype peněženka. Před COMEBACK KID se tak válí téměř polovinu setu dva chuchvalce bankovek.

Hned druhou skladbou je „Wested Arrows“ největší hitovka z aktuálního alba „Die Knowing“ a to už jsou lidi rozžhaveni doběla. Circle pity, stagediving, veslice – jedna akce hned po druhé a vše to diriguje a popohání Andrew svým zaťatým projevem. Následuje další vydatný granát hozený pod scénu ve formě skladby „Do Yourself A Favor“ z alba „Symptoms + Cures“ následovaná více jak dvanáctiletou hardcore-punkovou hymnou „All In Year“. Kanadská bestie skládá koncertní set z těch nejfunkčnějších skladeb napříč alby a odezva v publiku je obrovská. Lidé jsou nalepeni v prvních řadách a to, co Neufeld předává do pitu, se mu zpátky mnohonásobně vrací. Ten den mě čekala probdělá noc v Praze, končící až z ranního kuropění. Nepotřeboval jsem však ani kafe, ani energiťák. Tento koncert mě nabil tak silně, že bych bez spánku vydržel klidně týden.