Je to boží, rozhodně nejlepší akční film od Strážců Galaxie. A že to v podstatě nemá děj? To vůbec nevadí, protože mě tento blockbuster přikoval do sedačky. Když se po dvou hodinách objevily závěrečné titulky, hladově jsem očekával další nášup. To se mi nestalo už opravdu hodně dlouho. A v čem je to tak dobré? V detailech. V prostředí. V akčních scénách. A hlavně pak ve vizuálu.
Jednotlivé scény vypadají jako fotografie od Jana Saudka, které obživly v postapokalyptickém světě. Modrá noc se žlutooranžovým světlem. Dech beroucí pouštní scény, kde každé zrníčko prachu má své místo. Do toho připočtěte naprosto šílené masky a ty nejbizarnější figury. I ti, kteří jsou na scéně jen krátce, vás zajímají. Chcete se o nich dozvědět víc, i když se na scéně jen mihnou. Jaký byl jejich osud? Nový Šílený Max dokáže vzbudit zájem.

Už jen ten kytarista. Na tuto postavu bych se dokázal dívat hodinu a klidně bych si o ní přečetl knihu. Představte si poušť, kterou se prohání horda zlořádů v apokalyptických vozech od sporťáků po monster truck. Na čele pelotonu jede náklaďák obsypaný reprosoustavami, kterému šéfuje mutant s kytarovým plamenometem hrající soundtrack k filmu. Deviantní syn Devina Townsenda a Fredrika Thordendala chrlící riffy a oheň. RAMMSTEIN blednou závistí. To prostě chcete! Vedle něj jede obrovský truck plný válečných bubnů. Vlastně vás ani moc nezajímá, kam jedete a proč. Důležité je hltat po plných doušcích ty vypiplané vize zničeného světa.

Akční scény jsou přehledné i ve 3D a jsou úžasné. V nedávno recenzovaných Avengers 2 se možná vytrhla část kontinentu, vznesla se do výšky a sekundovaly tomu stovky robotů. Zde se ve své podstatě jen honí auta po poušti. Ale i tak vás akční scény Šíleného Maxe budou zajímat víc. Jsou esteticky vymazlené. Jakoby opravdovější a méně digitální. Scéna, kdy kolona vjíždí do obrovské pouštní elektrické bouře, vám nedovolí ani dýchat. Zapomenete v klidu na to, jak funguje fyzika. Odpustíte absenci děje.

Miller se vás nesnaží opít digitálními orgiemi. Nepodbízí se. Chce vás prostě jen nakopat do koulí. Hypnotizuje vás světem, který vytvořil a do kterého vás nechává nakouknout jen klíčovou dírkou.

Jediná hluchá scéna se nachází téměř přesně uprostřed, kde si postavy asi 5 minut povídají a nic kolem nich nevybuchuje. Nikdo neumírá. Jazyk filmu je triviální. Nerozvité věty sloužící k tomu základnímu dorozumění. Žádný vývoj charakterů ani herecké umění. Elegance je v jednoduchosti. Poezie je v brutalitě. Když si přikovete k autu člověka, ze kterého čerpáte krev. Když si z lidských lebek uděláte schovku na pistoli. Když při bestiální jízdě porodíte mrtvé dítě. Když si ke kytaře přiděláte plamenomet. Pak je to přesně ono.

George Miller natočil jednoznačně nejlepší díl série. Skvěle vyváženou změť barev, akce, perverzních charakterů, oleje, krve, písku a toho nejlepšího, co nám postapokalyptický svět dokázal kdy nabídnout. Ať zkusí příště zfilmovat herní klasiku Fallout!