Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stoner’n‘rollový válec konečně zpátky na Sedmičce! Vrací se sem s novou deskou „Luminiferous“, která tvoří i nosnou páteř celého setu. Stejně jako na koncertě před deseti lety, toto ošlehané trio provází předkapela, která má jen dva členy. Tentokrát ale nejde o manchesterskou garáž, jako v případně WINNEBAGO DEAL, ale o téměř domácí ryze instrumentální sadistické bahno MÖBIUS.
Prvních dvacet minut a jen dvě skladby. Přidává se osmiminutový přídavek. MÖBIUS válcují s velkým V. Minimalistické bicí, kde se šetří každým úderem, neprostupné kytarové stěny s dlouhými hranami a tvrdohlavost v tom, nepolevit v hypnotickém hlomození. Rezavá pila v riffech jede doom metalovým tempem. Černorudá je barva jejich. A po jejich setu vlastně i moje. Při jejich produkci vidím černorudě, podlaha Sedmičky se třese a uši krvácejí. Ti dva maniaci vypadají jak beránci., ale když začnou dělat kravál, stojí to za to.
Prostor v klubu ve tři čtvrtě na devět houstne. Když za deset devět HIGH ON FIRE otevírají set první skladbou z nejnovějšího alba zvanou „Black Plot“, jsem v první řadě. Má to tu nevýhodu, že v tom burácení neslyším vokál a to tak, že téměř vůbec. Další kapela, která by na Sedmičce udělala lépe, kdyby svého zvukaře nechala sedět na baru. Situace se trochu lepší tím, že nacházím poslechově lepší místo.
Matt Pike vládne. Les Paula má opřený o obnažený pupek a v obličeji výraz, který mě připomíná kultovního akčňáka Dannyho Treja. Zapomeňte na dobrosrdečnost. Tady se servíruje smrtelná kombinace thrash metalu, stoneru a rock’n’rollu. Hned druhou skladbou se dostáváme o osm let zpátky do relapsácké éry kapely se skladbou „Speedwolf“. U té třetí, kterou je nekompromisní rifová rubanice „Rumors Of War“ z „Death Is This Communion“ vybíhá ze šatny technik HIGH ON FIRE a před prostředek pódia se vrhá do lidí.
HIGH ON FIRE vydrželi hrát v plném nasazení hodinu a čtvrt. Pět minut po koncertu nebylo slyšet potlesk, protože kytary a další tři hodiny mě ještě hučelo v uších a to jsem měl minimálně na půlku vystoupení ucpávky. Na konci setu i pecky z debutu jako je třeba „Bagdad“ nebo titulní skladba ze „Snakes For The Divine“. Odcházím spokojen. HIGH ON FIRE přijeli představit novinku a nezapomněli přimíchat to nejlepší z celé kariéry.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.
