OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
NAPALM DEATH - Apex Predator – Easy Meat
Pätnásty album NAPALM DEATH, nazvaný „Apex Predator – Easy Meat“, je medzi nami už od konca januára a keďže ND sú v rámci cca aspoň dvoch žánrov titanom, míľnikom, základom a zákonom, sluší sa napísať o ňom aspoň pár viet. O birminghamskej legende vlastne už nemá cenu mlátiť prázdnu slamu len preto, aby bola recenzia dlhšia, stačí pár vetami opísať, čo pre nás Shane, Barney, Mitch a Danny majú tentokrát.
Na ich šiestom albume pre Century Media je štrnásť skladieb, ktoré môžeme charakterizovať ako typický materiál ND. Po celkom znepokojujúcej, divnej, industriálne ladenej titulnej veci sme v hre. Nie je to také experimentálne ako naposledy, žiadne saxofóny či čisté vokály (možno v „Hierarchies“ sú nejaké atmosférickejšie momenty). Tak či onak je tu ďalšie ich poňatie vývoja. Klasický grind na úrovni, tu a tam s trochou crustu, HC a metalu prevažuje, je to veľa „návratov“ až takmer do 80. rokov, pochopiteľne s oveľa vyspelejším zvukom a hudobníckou zručnosťou.
Hoci celkovo hudba znie riadne priamočiaro, energicky a agresívne, z času na čas – a dosť často – zachytíte veľmi špecifickú prácu s disharmóniami, ktoré skladbám dodávajú istý znepokojujúci feeling. A je tu tiež pár grind/metalovo/industriálne ladených kúskov, pripomínajúcich časy „Inside...“ a „Wounds...“, predpokladám, že za týmto by mohol byť Shane, keďže grind core, industrial, noise a elektronické prvky ho baví spájať už oddávna, stačí si spomenúť na jeho projekt MALFORMED EARTHBORN s Dannym Lilkerom.
Tentoraz tu teda máme NAPALM DEATH až na kosť, nedeje sa nič strhujúco nového, kapela pracuje v rámci vlastných, už daných hraníc, ale „Apex Predator...“ je album stále hodný vypočutia, pokiaľ ste dlhoroční fanúšikovia legendy a viete, o čom grind core je.
Diskuse: 1 příspěvek
8 / 10
Diskografie
Throes of Joy in the Jaws of Defeatism (2020)
Apex Predator – Easy Meat (2015)
Utilitarian (2012)
Time Waits For No Slave (2009)
Smear Campaign (2006)
The Code Is Red...Long Live the Code (2005)
Leaders Not Followers: Part 2 (2004)
Order Of The Leech (2002)
Enemy Of The Music Business (2000)
Words From The Exit Wound (1998)
Inside The Torn Apart (1997)
Diatribes (1996)
Fear, Emptiness, Despair (1994)
Utopia Banished (1992)
Harmony Corruption (1990)
From Enslavement To Obliteration (1988)
Scum (1987)
DALŠÍ INFORMACE
Datum vydání: Pátek, 23. ledna 2015
Vydavatel: Century Media Music
Stopáž: 39:57
JINÉ POHLEDY
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
HODNOCENÍ
Počet čtenářských hodnocení: 17
VLOŽIT HODNOCENÍ
MŮRA - Needle Cathedral
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
SILO - Druhá řada
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
CYANIDE GRENADE - Cannibal Era
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
MANY EYES - The Light Age
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
American Primeval
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
FU MANCHU - The Return Of Tomorrow
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.