Předem upozorňuji, že některé fotografie z Freakshow v tomto reportu mohou být pro slabší povahy drastické. Takže mi pak nepište, že jsem vás nevaroval. Varoval jsem vás a vy jste se na to stejně šli podívat. Pro jistotu se nekoukejte ani na titulní fotografii, která uvozuje článek. Ta bude asi také trochu drastická. A nebo… nebo se podívat pojďte, něco takového jen tak neuvidíte. Letošní ročník byl totiž v mnohém speciální.

Přijíždím k areálu a už se smráká. Je tady jasné, že z avizovaného noisecore festu, který probíhá nultý den festivalu spolu se speciální freak show, vidím jen tu pozdější část. Uniká mi tak domácí akvizice SEDM MINUT STRACHU a k mé lítosti i Kanaďané DECHE-CHARGE. Ty jsem nestihl o pár minut. Poslední hrající, 7 MINUTES OF NAUSEA, produkují hodně prasácky zahraný grind se zbustrovaným úplně vším. Noise mám rád a mnoho noisecoreových kapel také, ale toto je prostě špatně zahrané zbustrované nic. Žádná zvuková hravost nebo experimentálnost se v mých uších nekoná. A to ačkoliv jde o legendu, která slaví již třicet let a osm dní.

Zajímavější je dvojka, která nastupuje posléze. The Squid O Cide, on polyká meče a vyniká neuvěřitelnou ohebností a ona si krom jiného věší závaží na svoji vagínu. Toho druhého jsem svědkem. Po malém kýblu je tu velký kýbl a ten se začíná plnit roztodivnými předměty. Na závěr si nechává Jenn O Cide vybouchnout prsa. Na tento kousek navazuje její kolega, když si nacpe kýbl výbušninou a nechává ji vybuchnout těsně u rozkroku. A tím to nekončí, polykání dvou mečů patří k tomu nejkonvenčnějšímu, co se tady dá vidět.

Druhý den vstávám časně kvůli Francouzům UNTAMED. Je super vidět týpka, kterého už znáte roky z pódií jako fanouška Obscene Extreme, jak mu září oči, když může se svojí kapelou zahájit první oficiální den festivalu. To je přesně případ zpěváka UNTAMED, kterého tu vídám už nějaký ten rok, jak neoddělitelně patří mezi neúnavné stagedivery na OEF. Jejich grindcore je přesně to, co má odpálit tento festival. V kotli to vře, maškary se množí a všude jsou rozesmáté obličeje. V sestavě nejmladší člen grindcoreové legendy INHUMATE.

UNDYING LUST FOR CADAVEROUS MOLESTATION je hopsavý sice gore-grind ze západního Německa, který mě hudebně moc nezajímá, ale vždy se těším, když na OEF taková kapela tohoto žánru vystoupí první den. S lidmi to dělá divy. Areálem se rozlévá naprosto skvělá atmosféra a opravdu bestiální, efekty pokřivený, vokál. A tak do jejich tupa tupa rytmů neustále dupe neuspořádaný circle pit.

Z death-grindových FATAL JUICE toho moc nevidím. Jejich našlapanému setu vévodí několik ozbrojenců, kteří stříkají z vodních sapíků vodu a od zpěváka dostávám přímý zásah do čočky. Takže při jejich setu se suším a modlím se, aby ještě nějaké obrázky byly. Podařilo se a já se vracím na TEETHING. Sice začínají pomalu a mají zpěváka indisponovaného angínou, ale jejich setu to vůbec nevadí. Pomalé riffy velmi často vystřelují do agresivních powerviolence pasáží, které válcují neuvěřitelně. Zpěvák pojímá set své kapely jako léčebnou kůru a na jeho konci už je, zdá se, vyléčen. Část setu odzpívá na reprobednách nebo pobíhá po hlavách přítomných.

Dánové UxDxS hrají hudbu, která svojí masivností plně koresponduje s váhovou kategorií jejich zpěváka. Masivní rychlý grindcore jenž skvěle valí, má jednu zásadní nevýhodu. Oproti dalším kapelám z tohoto ranku nemá nic, co by zaujalo a působí tak trochu nudně. Zcela opačně jsou na tom FREDAG DEN 13:E. Těm se navíc stalo něco, co jsem na Obscene ještě asi nezažil nebo si to nepamatuji. Po dvou skladbách v celém areálu vypadl proud, takže se čekalo. O co byl jejich set kratší, o to byl intenzivnější. Švédský crust řízlý hardcorem s explozivním nasazením je pro mě zatím nejlepším zážitkem. Jejich koncert je hudební granát hozený do publika.

TEETHGRINDER díky tomu začínají trochu později. Podobně jako u TEETHING se pomalejší začátek záhy zvrhává v ultrarychlé výpady. Změny přicházejí přirozeně a nabírají z opravdu široké žánrové škály od sludge a crustu až po ten nejrychlejší grindcore. Jejich vystoupení před pár měsíci v prázdné Modré Vopici bylo ale možná ještě o ždibec lepší.

KORSAFT jsou vlastně LAUTSTÜRMER , kteří mají ve svém středu crustového veterána Åkeho u kytary a za mikrofonem mají crustového Iggyho Popa z RHINOSURGERY, neustále drobně poskakujícího, a to i když kapela nehraje. Veteránská sestava produkující ten nejšpinavější skandinávský punk to má bohužel trochu těžké, zvláště po tak energických vichřicích jako FREDAG DEN 13:E nebo TEETHGRINDER.

Italové HIDEOUS DIVINITY u mě na počátku moc nebodují. Krom toho, že mají divné košilové stejnokroje, se jim daří zpoždění způsobené výpadkem proudu ještě o pár minut natáhnout. Po tom, co se doladí bicí, má problém basák, takže se začíná s desetiminutovým zpožděním, což je u Obscenu téměř rarita. Jejich death metal ale rozhodně stojí za to. Rychlý nálet, technicky výtečná rytmika a šílený zpěvák.

LAUTSTÜRMER nastupují zády a zpoždění trochu korigují. Jako jedni z mála crustových vlajkonošů ze Skandinávie, takže se hraje rychle, zběsile a hlavně špinavě. Set díky tomu utíká rychle a mě po jeho celou dobu stále udivuje basákův dred, kterému chybí už jen pár čísel, aby se dotýkal země.

Ryze dívčí kapelu, jako je thrashové tornádo zvané NERVOSA, jsme na Obscene už dlouho neměli. Naposledy snad šílené grindové Japonky FLAGITIOUS IDIOSYNCRASY IN THE DILAPIDATION. Protentokráte tu máme dívky vyznávající thrash metal z brazilských pralesů. Staroškolský thrash ve třech se nemůže chlubit extrémní rychlostí ani heroickými sóly, má přesto ohromný ohlas u publika a já to plně chápu. Kotel totiž pohání brazilská čertice s baskytarou v ruce a tím nejdokonaleji kulatým pozadím na světě. Při jejich setu si všímám jedné zvláštnosti, procento dívek při stagedivingu je mnohem vyšší, než kdykoliv jindy. Rozsáhlá galerie z jejich setu je v článku Miss Stage.

Milovníci krve pozor. Na scénu přichází grindová legenda zvaná GENERAL SURGERY. Pro mě osobně tato kapela nikdy nebyla záležitostí hudební, jako spíše vizuální. A ačkoliv mě hudebně nebaví, zůstávám. Je to totiž naprosto nepopsatelná vizuální show, kterou při nich na každém Obscenu rozpoutají diváci. Zkrvavené obličeje a najednou je to na podiu samý doktor.

Hudebně jsou oproti nim HIRAX jako živá voda. Nabušený speed thrash s heavy pasážemi s neuvěřitelným Katon W. De Penem s mikrofonem. Měl jsem pocit, že přihlížím něčemu opravdu velkému. Tohle byla metalová show se vším všudy. Thrashová sóla a nasazení a hlavně Katenovy obličeje a užívání si metalu. Tenhle thrashující hevík to natřel všem grindům ten den! HIRAX letěli jako raketa stále rychle kupředu a kupředu a při tom nepolevili v perfektních kytarách a vynikajícím vokálu.

Jde se do finále. BROKEN HOPE je nelidský brutal/deathový válec a Damian Leski je asi největší hrdelní kanál z prvního dne. Oproti HIRAX rozhodně méně melodií, ale nesrovnatelně větší tlak, kterému sekunduje skvělý zvuk.

Pokud TERRORIZER, tak jedině ten s "LA" na konci. Oproti tomu, jakou bídu před rokem předvedla sebranka kolem Peta Sandovala na minulém BRUTAL ASSAULTU, byl set TERRORIZER LA jakoby z jiného vesmíru. Konečně. Uskupení, které vzniklo kolem původního zakladatele kapely Oscara Garcii, nenechalo nic náhodě a jejich koncert naprosto diktoval. Hudebně vše sedí na zadku, žádné nedomáčknuté struny nebo tuna přehmatů.

Na PIG DESTROYER jsem se moc těšil. Tato kapela mě několikrát koncertě utekla a tak jsme se na Obscene Extreme mohl konečně postavit PIG DESTROYERU tváří v tvář. A jak to dopadlo? Kapela mě obrovsky naštvala. Nebo konkrétně jeden jejich člen. Kdo? Nehrající kapitán Blake Harrison, který sem tam na koncertech obsluhuje elektroniku. Respektive mačká mezerník. Teď nedělal ani to a neustále se motal po pódiu, neustále machroval s pivem v ruce a řádně podroušený strkal do fanoušků. No není mu to blbý? Necítil se trapně? Asi ne. Mě tento podnapilý antisympaťák znechutil celý set.

Po vyklizení scény přichází tiché očekávání největší kapely festivalu. OBITUARY nenechali nic náhodě. Za kapelou se objevuje obrovská plachta s motivem „Inked In Blood“. Instrumentálním otevírákem je metalový marš „Redneck Stomp“, po kterém nastupuje přehlídka drahokamů z aktuálního alba, jakými jsou skladby „Centuries Of Lies“ a „Visions In My Head“, ale vzápětí přichází na řadu i opravdové oldschooly z alba „Slowly We Rot“. OBITUARY válcují, je obrovský zážitek vidět tuto legendu v plné síle. Sama kapela je trochu překvapená, když jim poprvé na scénu vyleze člověk v opičí masce, ale velmi rychle začnou chápat, co se to tady děje. Zvláště Terry Butler se maskami vyloženě baví a mnohokrát je vidět, jak v sobě dusí smích. Koncert legendárních smrťáků se tak více než vydařil a mohl se pochlubit bezkonkurenčně nejzaplněnějším hledištěm.

A na dobrou noc tady máme Hells show. Ehm pardon tedy ne Hells show ale FLYING HIGH TRIBE. A o co jde? Vlastně o to samé, jako kdykoliv dřív. Přejmenovaný tým Helláků si připravil představení, při kterém se bude věšet za háky. Tentokrát prý půjde o environmentální broučkovské drama s hrubým sociálním podtextem a apelem na vzájemnou toleranci soužití. Ukažme si to hezky i s obrázky…

Kmen nastupuje:

Chvilku se po scéně producírují, pak se tam honí a následně dojde na první zavěšení:

A hned tady dochází k prvnímu problému, jeden z pavouků, kterému nejdříve ostatní broučci rozhází střeva po celé scéně, je propíchnut špatně a bolí to:

Nakonec klesne na kolena, viditelně se třese a není schopen se ani nějakou dobu postavit na vlastní nohy:

Zavěšen je tak pouze jeden pavouk:

¨

Druhý závěs je za lokty:

Nejvíce pozornosti na sebe upoutala sličná broučice pověšená za ruce a jednu nohu:

Poslední zavěšení zahrnuje i čelo(!!!):