KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stejně jako včera se hlásíme přímo z místa dění a přinášíme šest dojmů, které se nejvíce zaryly do paměti! Dnes je sestava opravu hvězdná, jen považte: DEATH, NAPALM DEATH, SEPULTURA, THE DILLINGER ESCAPE PLAN, WALLS OF JERICHO a KRISIUN.
KRISIUN – za death metalovou ryzost ve třech. Za sehranost. Za to, že mě jejich riffy přikovaly k zemi.
WALLS OF JERICHO – za Zrzku, se kterou si to určitě nechcete rozházet. Za všechny svalnaté ženy světa. Za nasazení. Za jedinou metalcorovou kapelou dne. Za to, že jsou stále uragánem.
THE DILLINGER ESCAPE PLAN - za výběr songů. Za to, že jsem si málem vyřval hlasivky. Za to, že se Greg nepokusil nikoho zabít jako minule. Za sílu a energii, kterou tu zatím nikdo neměl a mít nebude. Za přihrávky mikrofonu. Za to, že před jejich setem mě opět mrazilo v zádech (zatím jako u jediné kapely).
NAPALM DEATH – za „epic fail“ dne nebo spíše celého festivalu. Zvukař nechal kapelu hrát několik skladeb i přes to, že chvílema šel ven jen vokál nebo také vůbec nic. Za nepochopení gest diváků. Za nejnervóznější a nejdivnější konec NAPALM DEATH, který jsem kdy viděl.
SEPULTURA – za to, že srovnávat se musí. Za to, že i s jednou kytaristou zadupali SOULFLY do země. Nekompromisně a bez debat. Za kytarově rovné a ostré vystoupení. Za starý pecky. Za opravdový brazilský animální feeling.
DEATH DTA – za to, že Di Giorgie je hipík a hraje bos. Za jeho lehkou hru. Za to, že používá nástroje, jejichž počet strun lze dělit třema. Za frajeřinky s basou. Za „Symbolic“. Za death metalovou krásu. Za to, že po jejich setu musela spousta mužů obejmout ženu a zamáčknout slzu. Za sestavu. Za vonné tyčinky.
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.