Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
RED SPAROWES jsou stále odmlčeni, takže dejme prostor jejich úlomkům, jež jsou aktivní nadmíru. Těmi fragmenty jsou kytaristka a zde také zpěvačka Emma Ruth Rundl spolu s multiinstrumentalistou Gregem Burnsem. Už jejich minulou EP desku kolega Dalas chválil ve stručném průvodci post-rockem před pár lety. My se teď podíváme na zoubek desce nové a velké.
Album pojmenované po svůdné biblické postavě, která je letmo dvakrát zmíněna v Novém zákoně, začíná přesně tam, kde EP „Kitsune“ končilo. Zasněný postrock, který ždímá psychedelii, indie, ambient nebo velmi temné blues, tu je vyveden jen snad o něco ostřeji než v minulosti. Tam, kde se minulá tvorba halila do mlhy, jsou teď kontury kompozic ostřejší a často míří někam k post-punku. Naprosto určující je pak barva vokálu, kterou Emma Ruth vládne. Zde je vidět kus práce, zpěvy jsou vybroušenější a více pracují s náladou a dynamikou hlasu. To samé lze říci i o rytmice. Bubeník Andrew Clinc si tu hraje s maličkostmi, které vyjedou na povrch až několika posleších. Vzhledem k základní sestavě se jedná o velmi košatou hudbu, která je hravá a zasněná současně.
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.