Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Toto EP jsem dlouho odsouval a teď rozhodně vidím a slyším, jaká to byla chyba. Jedna z nejlepších věcí, co se na Slovensku za poslední dobu urodila. Technickou smršť, ve které se kombinuje djent a death metal mají na bedrech už protřelé figury ze scény. Díky tomu nahrávka netrpí dětskými nemocemi, nahraná je více než solidně a je znát, že ji nežene kupředu touha stát se světovou djentovou hvězdou, ale čirá radost z toho skládat extrémní technickou hudbu s rytmickými motáky. Zapomeňte na veškeré novodobé djentové plochosti, kterých je všude plno. Nečekejte rychlokvašky, poctivé deathmetalové kořeny protagonistů (GOD DEFAMER, DISCONCRETE, …) jsou více než znát.
Základ tvoří nepravidelné riffovačky nekompromisně posazené na kopák, ze kterého občas létají integrály. Nad tím se staví vše ostatní. Cinkavé vyhrávky, mlhavé kytarové plochy, nervózní brnkání, ale hlavně mešugoidní matematický groove, který vše lepí dohromady. Melodičtější vokály bych oželel, ty extrémní jsou na jedničku. Michal Kolejak na tomto EP udělal dobrou práci. Už se těším na plnohodnotnou desku, v rámci žánru naprostá slovenská špička a výtečně a poctivě odvedené řemeslo.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.