Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Toto EP jsem dlouho odsouval a teď rozhodně vidím a slyším, jaká to byla chyba. Jedna z nejlepších věcí, co se na Slovensku za poslední dobu urodila. Technickou smršť, ve které se kombinuje djent a death metal mají na bedrech už protřelé figury ze scény. Díky tomu nahrávka netrpí dětskými nemocemi, nahraná je více než solidně a je znát, že ji nežene kupředu touha stát se světovou djentovou hvězdou, ale čirá radost z toho skládat extrémní technickou hudbu s rytmickými motáky. Zapomeňte na veškeré novodobé djentové plochosti, kterých je všude plno. Nečekejte rychlokvašky, poctivé deathmetalové kořeny protagonistů (GOD DEFAMER, DISCONCRETE, …) jsou více než znát.
Základ tvoří nepravidelné riffovačky nekompromisně posazené na kopák, ze kterého občas létají integrály. Nad tím se staví vše ostatní. Cinkavé vyhrávky, mlhavé kytarové plochy, nervózní brnkání, ale hlavně mešugoidní matematický groove, který vše lepí dohromady. Melodičtější vokály bych oželel, ty extrémní jsou na jedničku. Michal Kolejak na tomto EP udělal dobrou práci. Už se těším na plnohodnotnou desku, v rámci žánru naprostá slovenská špička a výtečně a poctivě odvedené řemeslo.
Hodně netradiční černý kov, který do sebe přirozenou cestou nasává prvky mathmetalu a dalších progresivnějších stylů bez toho, aby uhnul v oddanosti kořenů. Po celou dobu instrumentálně zajímavé a emocionálně intenzivní.
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.