OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Popravdě moc by se mi líbilo mít v té naší kotlince dobrou pořádně umolousanou doommetalovou kapelu, která navazuje na BLACK SABBATHOvskou tradici. A navíc vydávající svůj materiál oldschoolově na kazetách. THE TOWER takoví téměř jsou. Pomalé mazlavé riffy plné psychedelie a zpěv, který zní jako by Ozzy spolknul pytlík hřebíků. Pocta prazákladům žánru. Že bych si doma našel alternativu k PALLBEARER? Ba ne. Proto to slovo "téměř". Má to totiž však drobný háček. Demo zní opravdu jako demo. Ne zcela dotažený zvuk, místy nehodící se modulační efekty, sem tam aranžérské přehmaty, díky nimž nevyznívají skladby tak přesvědčivě a funkčně, jak by mohly a hlavně absence skladeb, ke kterým bych se chtěl vracet.
Jsem rád, že tu vznikla kapela, která dokáže slušně operovat na pomezí špinavého rezavého doom metalu a těžkého stoneru, která navíc naživo zní mnohem přesvědčivěji, než ze studia. THE TOWER jsou rozhodně velmi slibný závan hnilobného doom metalu, ale chce to mnohem silnější materiál. Živě dokáží přesvědčit o tom, že taková kapela domácí scéně dlouho chyběla, pokud se ale budu soustředit na toto čtyřskladbové demo, musím konstatovat, že krom radosti z toho, že THE TOWER svojí formou a přístupem uspokojivě zalepili „díru na trhu“, musím ale současně vyjádřit i smutek nad tím, že tu nenacházím žádnou skladbu, která by mi v uších uvázla na delší dobu.
5,5 / 10
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.