Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Atmosférické hardcoreové spolky mají v současné mnoho podob. DARK CIRCLES z kanadského Montrealu reprezentují tu temnější, syrovější a zběsilejší tvář žánru. Na jedné straně syrně dusné kytarové plochy, na druhé nepolevující crustová rytmika, která vše s punkovým odhodláním pohání dopředu. Tam, kde končí temnota, tam začíná metalová čerň. A to ve své ryzí formě. Tedy studená blackmetalová vánice a vyvýškované kytary strouhající melodické postupy, které ignorují první signální soustavu.
DAKR CIRCLES jsou továrnou na velmi živelný pocit zmaru. Nechybí jim divokost, syrovost a intenzivní emocionalita. Vše se žene nezadržitelně kupředu, ten vnitřní crustový tah téměř nejde zastavit. Jen v několika osamocených chvilkách se přeřazuje z rychlosti „ničivé tornádo“ na „neklid před bouří“. O to více si užijete plochy, kdy jen skřípají kytary za doprovodu sílícího ambientního hukotu, případně dalekého cinkání kostelního zvonu. V tomto ohledu má album opravdu feeling, který lze bez jakéhokoliv zaváhání označit jako apokalyptický.
7,5 / 10
MMXIV (2014)
MMXIII (2013)
Vydáno: 2014
Vydavatel: Moment of Collapse, Grain of Sand, Désordre Ordonn
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
