NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Atmosférické hardcoreové spolky mají v současné mnoho podob. DARK CIRCLES z kanadského Montrealu reprezentují tu temnější, syrovější a zběsilejší tvář žánru. Na jedné straně syrně dusné kytarové plochy, na druhé nepolevující crustová rytmika, která vše s punkovým odhodláním pohání dopředu. Tam, kde končí temnota, tam začíná metalová čerň. A to ve své ryzí formě. Tedy studená blackmetalová vánice a vyvýškované kytary strouhající melodické postupy, které ignorují první signální soustavu.
DAKR CIRCLES jsou továrnou na velmi živelný pocit zmaru. Nechybí jim divokost, syrovost a intenzivní emocionalita. Vše se žene nezadržitelně kupředu, ten vnitřní crustový tah téměř nejde zastavit. Jen v několika osamocených chvilkách se přeřazuje z rychlosti „ničivé tornádo“ na „neklid před bouří“. O to více si užijete plochy, kdy jen skřípají kytary za doprovodu sílícího ambientního hukotu, případně dalekého cinkání kostelního zvonu. V tomto ohledu má album opravdu feeling, který lze bez jakéhokoliv zaváhání označit jako apokalyptický.
7,5 / 10
MMXIV (2014)
MMXIII (2013)
Vydáno: 2014
Vydavatel: Moment of Collapse, Grain of Sand, Désordre Ordonn
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.