Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
REVOCATION svým zatím posledním albem přesvědčili. „Deathless“ je plné všeho možného od technického death metalu, sólových melodických vyhrávek a hutných sekanic až po odlehčující pasáže, které jakoby vypadly z francouzského groovemetalového kolosu GOJIRA nebo dokonce i z Devina TOWNSENDA z doby, kdy ještě měl hřívu. I přes tak různorodé žánrové ingredience působí album sevřeně a kompaktně. Pokud něco REVOCATION umí naprosto bravurně, je to právě velmi přirozené míchání různých odnoží extrémního metalu v jeden smysluplný celek, který nenudí, ale současně nepůsobí v žádném ohledu přeplácaně. Je u nich cítit velký obbdiv k devadesátkové klasice a to od naspeedovaného thrash metalu, až po technický death metal, svým skladbám ale současně dávají jiskřivou novou fazónu, takže si přijdou na své jak milovníci oldschoolu, tak modernisté.
„Deathless“ dokázalo v mých uších překročit i jednu hranici. Tou jsou melodické vokály, které u podobných spolků nesu většinou s velkou nelibostí. To, jak jsou aranžovány a s jakou barvou předkládány, prostě a jednoduše sedí a já nemůžu říct ani popel. REVOCATION dokázali opět přijít s barevnou technickou nahrávkou, která v rámci death metalu nebude nudit. Má potřebný tah na branku, řezavost a spoustu nápadů z různých šuplat extrémní metalové hudby.
8,5 / 10
The Outer Ones (2018)
Great Is Our Sin (2016)
Deathless (2014)
Revocation (2013)
The Hive (SP) (2013)
Teratogenesis (EP) (2012)
Label Showcase - Relapse Records (split) (2012)
Chaos Of Forms (2011)
Pull The Plug (SP) (2011)
Existence Is Futile (2009)
Empire Of The Obscene (2008)
Summon The Spawn (EP) (2006)
Datum vydání: Úterý, 14. října 2014
Vydavatel: Metal Blade
Stopáž: 48:31
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
