OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Gliwických EMBRIONAL sme tu pred časom mali s jednou reedíciou starých nahrávok a živákom a teraz vrhneme krátky pohľad na ich druhý dlhohrajúci album, vydaný koncom februára. „Diabla v tele“ majú Marcin (gitary, vokály), Kamil (bicie) a Rychu (gitary), basu ako hosť dodal Kriss Michalek. Nahrávalo sa ešte v 2. polovici roku 2013, zmixované bolo do nasledujúcej jari a zvukovo je nahrávka naozaj solídna, s vyváženým pomerom nástrojov a celkovo dramaticky ponurým vyznením, na aké si Poliaci potrpia.
Novinka obsahuje desať skladieb plus dva inštrumentálne kúsky a milovníci temného, pekelníckeho death metalu, stavajúceho na atmosfére a zároveň prepracovanosti materiálu by sa po nej mali obzrieť. Hudba, v ktorej majestátnou zlobou nasiaknuté gitary súzvučia s apokalypticky zvoniacou basou a vpred ju ženie nemilosrdný dupot čertovských kopýt, vo veľmi aktuálnej forme narába napríklad s odkazom prvých albumov MORBID ANGEL, DEICIDE alebo IMMOLATION, búrlivé harmónie spolupracujú so znepokojivými melódiami, nálady EMBRIONAL sú útočné, rúhavé a zároveň ťaživé, skladby sa odohrávajú vo variabilných tempách a posolstvá z hĺbok podzemia prináša drsný, dôrazný vokál. Celkovo taká poriadne nadupaná a kvalitne zložená klasika, death metal ako sa patrí. Dravé ako KRISIUN v starších časoch, k tomu muzikantský kumšt a atmosféra, palec hore.
8 / 10
Vydáno: 2015
Vydavatel: Old Temple
Stopáž: 43:06
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.