PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
S recenziou "Arcturian" som si dal temer obdobne načas ako ARCTURUS s dlho očakávanou novinkou. Kultoví Nóri prichádzajú so svojím intergalaktickým cirkusom medzi nás už po piatykrát, vzbudzujúc (ako vždy) nemalé očakávania. Sám som tiež dúfal v nápravu reputácie kapely po nie celkom vydarenom "Sideshow Symphonies", ktorý mal nevyváženú produkcie a ďalšie problémy, kvôli ktorým mi veľmi neprirástol k srdcu.
Už vlajková loď v podobe skôr prezentovanej "The Arcturian Sign" demonštrovala solídny prísľub, že k náprave krívd minulých by predsa len mohlo dôjsť. Samozrejme, treba pritom zabudnúť na časy blackmetalovej avantgardy a pionierstva, tento potenciál je, zdá sa, už dávno vyčerpaný. ARCTURUS sa v súčasnej polohe snažia prezentovať svojským štýlom načrtnutým ešte v roku 2005 bez ambícií zbúrať žáner, v ktorom sa pohybujú. To im rozhodne nemám za zlé.
Ak mám aktuálny počin konfrontovať so "Sideshow Symphonies", došlo k slušným posunom. Z albumu ako celku je cítiť ďaleko väčšiu tvorivú slobodu, ktorá je vcelku rovnomerne rozdelená medzi jednotlivých protagonistov. To znamená, že nikto z členov vesmírneho ansámblu nemá problém poriadne pritlačiť na tú svoju pílku a vo veľkej miere na nahrávke realizovať svoje umelecké predstavy. To ju činí veľmi pestrou, aj keď od minulosti sa celkom neodlepila a sem-tam započujeme známe postupy.
Helhammer tak prináša, pre ARCTURUS atypicky, množstvo ultrarýchlych klepačiek, krolomných prechodov a ešte rýchlejších dvojkopov ("Angst" a "Bane" potvrdia). Rovnako sa stretneme s uletenou hopsavou elektronikou vo "Warp", ktorá pripomenie skvelé momenty priekopníkov tanečného elektro black metalu - KOVENANT. Okrem toho na albume nájdeme množstvo ekvilibristických sól ako aj virtuóznu hru na klavír prekladanou hromadou elektroniky i symfoniky, ktoré sú pre tvorbu kapely charakteristické. Ak to mám hodnotiť ako celok, máme tu zrejme najtvrdší album Nórov, ktorý si nič nezadá s debutom "Aspera Hiems Symphonia" vrátane užitia drsných blackmetalových vokálov.
Vokál ICS Vortexa je samostatnou kapitolou a miestami vás veru vyťahá poriadne za uši. K ARCTURUS síce tak nejak patrí a tam, kde sa drží pri zemi, je to fajn, ale niektoré momenty naozaj nemôžu byť myslené vážne, respektíve sa za nimi skrýva iný mnou neodhalený zámer. Príkladom toho nech je "Demon", sťaby lepšia reminiscencia na "Daemon Painter" z minulého albumu. Zaujímavosťou je, že si na albume zaspieval aj Helhammer v oddychovke "The Journey".
Aj z odstupu času môžem konštatovať, že ARCTURUS sa rehabilitovali a vytvorili vcelku pôsobivý album. Je veľmi pestrý, vrátane charakteristickej kozmickej i naliehavej atmosféry. Vyzdvihol by som nečakanú tvrdosť nahrávky a unikátnu symbiózu extrémnej a kreatívnej hry, s množstvom priestoru pre každého protagonistu. Bonusom je konečne aj solídny zvuk a produkcia korešpondujúca s umeleckým zámerom albumu. Palec smeruje tentokrát hore - k hviezdam.
ARCTURUS sa týmto albumom po desiatich rokoch rehabilitovali. Nahrávka je pestrá, svojim spôsobom extrémna, s prepracovanou synergiou extrémnej hry na jednotlivé nástroje v charakteristickom temnom vyznení. Aj o tom je moderný metal.
8,5 / 10
Hellhammer
- bicie, vokály
Sverd
- klávesy
Skoll
- basgitara
Møllarn
- gitary, syntetizátory
ICS Vortex
- vokál, klávesy, efekty
1. The Arcturian Sign
2. Crashland
3. Angst
4. Warp
5. Game Over
6. Demon
7. Pale
8. The Journey
9. Archer
10. Bane
Arcturian (2015)
Shipwrecked In Oslo (DVD) (2006)
Sideshow Symphonies (2005)
The Sham Mirrors (2002)
Disguised Masters (1999)
La Masquerade Infernale (1997)
Aspera Hiems Symfonia (1996)
Constellation (EP) (1994)
My Angel (EP) (1991)
Vydáno: 2015
Vydavatel: Prophecy productions
Stopáž: 47:47
Zpěv sere hodně lidí, ale patří tam a zdá se úměrný velmi pestré hudbě. Proč nedat maximum, když něco takového nikdo nedělá.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.