Když jsem na počátku devadesátek hrál svoje první RPGčko, kterým byl "Dungeon Master", seděl jsem hodiny s kostičkovaným papírem, kreslil si mapu, grafiku a vlastně i dobrodružný příběh jsem si domýšlel a pouštěl si k tomu hudbu z kazeťáku. Nikdy by mě v té době nenapadlo, že hry budou jednou vypadat jako "Zaklínač 3", a právě u této hry si kladu otázku, jestli je slovo hra ještě na místě. Poslední "Zaklínač" totiž zdaleka není jen to. V uších mi právě zní geniální soundtrack, jehož některé skladby jsem slyšel už snad stokrát, a stále se nedokáží oposlouchat. I mnohé vedlejší příběhové linky by obstály jako samostatné povídky, někdy i romány. Kdosi si dal hodně moc záležet na tom, aby tuhle počítačovou hru vybrousil do křišťálového lesku.

"Zaklínač" je ve své podstatě RPGčko, tedy plníte úkoly, posouváte se v ději, šleháte příšery hlava nehlava a hýčkáte si postavu. Opravdové umělecké dílo z něj dělá zpracování příběhu, hudba a grafika. Když jsem začal hrát, trávil jsem hodiny jenom tím, že jsem si užíval západy a východy slunce v horách nebo na vodní hladině. Bavilo mě prodírat se lesem v bouři. Bavilo mě užívat si ty živé obrazy v kombinaci s hudební kulisou, která skvěle a přirozeně graduje podle situace. Některé výjevy sice hraničí s kýčem, ale nic to nemění na tom, jak jsou dechberoucí. Je zvláštní to napsat, ale dokonce jsem se díky té přestřelenosti a intenzitě barev v krajině přistihl, že si více všímám přírodních krás kolem sebe. Občas jsem si prostě všiml, že se dívám na oblohu při cestě do práce a říkám si „to je jako v Zaklínači“.

Další částí je příběh. I zdánlivě banální úkol v zapadlé vesnici na zlikvidování vlkodlaka se záhy stává rodinným dramatem plným intrik, ve kterém vy děláte rozhodnutí, z nichž je na výběr jen to špatné a ty ještě horší. Smysl pro detail scénáristům rozhodně nechybí a místo toho, aby jen tvořili úkoly systémem "zabij/dones/najdi", píší příběhy, jakoby psali knihu povídek z prostředí Zaklínače. V jednu chvíli řešíte těžké problémy ve velkém městě, kterým zmítá náboženský fanatismus a válka gangů (kde mým oblíbeným byla trpasličí mafie), a když vás už těžké prostředí intrik začne unavovat, zajdete na venkov a pomůžete vyřešit problém se zmrzlým úlem v prosluněné hobití vesnici.

Kapitolou samou pro sebe je prostředí světa. To, že hrajete zaklínače Geralta, což je samozřejmě hlavní hrdina z románů Andrzeje Sapkowského, tady na tom místě asi nemá smysl vysvětlovat. S tím souvisí i staří známí, které potkáváte, ať už jsou z knih nebo předchozích dílů herní série. Kdo zná tento svět, má ve hře velkou přidanou hodnotu, dokáže se v něm lépe zorientovat. Ale jak jsem na vlastní oči viděl, hru si jde užít plnými doušky, i když si s dílem Sapkowského netykáte.

Pak je tu vlastní hra, kde na začátku plníte zaklínačskou klasiku, tedy necháváte se najímat na různé úkoly, ať už je to likvidace příšer, hledání ztracených synů nebo ztraceného kuchyňského vybavení. To vše ale v první polovině směřuje k jedinému cíli. Hledáte Ciri, svojí chráněnkyni, která má jisté problémy, před něčím prchá a vy jí chcete pomoci. V poslední třetině se hra rychle zvrhává v obligátní záchranu světa a řešení politické krize. Dějových linek je mnoho, jakožto i konců hry. Vše záleží na vašich rozhodnutích, která mohou zásadně ovlivnit hru, ale třeba až o mnoho hodin později.

To, co bych určitě rád také zmínil, je vtip. Ať už obsažen v tom, že trpaslíci mluví se silným přízvukem (v českých titulcích je hantec), ať už to jsou dialogy, kdy Geralt má skvělý smysl pro humor zvláště v interakcích s některými konkrétními postavami, nebo to jsou narážky na klasické pohádky, které má v oblibě i sám pan Sapkowski. Velkou devízou je i prostředí. Narazíte na vesnice zdevastované válkou, jedno opravdu obrovské a detailně zpracované město, nebo prosperující venkov.

Mění se nejen krajina a hudba, kterou zde opět musím po x-té vypíchnout, mění se i lidé, to jak se chovají, jak komunikují. Mění se atmosféra. Každé město má svůj feeling, některé vesnice na pevnině mají dokonce polský šmrnc a výzdobu. Když se po polovině hry dostanete na drsné zasněžené ostrovy Skellige, změní se vše, včetně mentality lidí. Ostrovy jsou inspirovány severskou mytologií a vikingským aroma.

A tak bych mohl pokračovat donekonečna. Třetí Zaklínač je vypiplaným interaktivním příběhem s citem pro dějové zvraty a s citem pro skládání dějových linek. Jsem přesvědčen, že hlavně příznivci Řezníka z Blavikenu budou ještě dlouho srovnávat každé RPG právě s tímto.