PATHOGENIC - Crowned in Corpses
Komplexní metalová skládanka, kde si podává ruce agresivní death metal s dusavými djent výpady, ale i melodickými a klidnějšími pasážemi. Přes veškerou agresivitu to má i zvláštní ladnost. První dojem slušný.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Přiznám se, že k napsaní této recenze jsem se musel nějakou tu chvíli hodně přemlouvat. Ne, že by mi tvorba této legendární sebranky byla nějakým způsobem proti mysli. Právě naopak, ale věci se mají tak, že jakákoliv snaha o hlubší analýzu hudby "smrti s vůní napalmu" vyznívá v kontextu jejich postavení na scéně a neoblomné věrnosti svému hudebnímu stylu, dosti nicotně.
"Scum", "From Enslavement To Obliteration", "Harmony Corruption" a tak bychom mohli pokračovat až do současných dnů. Ano, hádáte správně, "napalmové" se ani s novou deskou nehodlaji změnit a nadále si hrnou ten svůj vysokorychlostní extrémní náklep, aniž by se zajímali o aktuální trendy. Pravda, v polovině poslední dekády minulého století vycházejí dvě pozoruhodné a na poměry NAPALM DEATH i experimentální desky. "Fear, Emptiness, Despair" z roku 1994 a "Diatribes" z roku 1996, z nichž ta druhá by se dala označit za posluchačsky nejotevřenější materiál v diskografii těchto anglánů. V žádném případě se však kapela nevzdala svých extrémně metalových hodnot, což si zasluhuje přinejmenším obdiv. A když si ještě uvědomíme, že se NAPALM DEATH pohybují na scéně již bezmála dvacet let a přitom ani v dnešní době nepůsobí archaicky, natož směšně, nezbývá nic jiného, než smeknout pomyslný klobouk.
Proklamovaný návrat ke grindovým kořenům (které koneckonců z muziky NAPALM DEATH nikdy nezmizely) se podařil vpravdě na výbornou. Počátkem úvodního kusu "Continuing War On Stupidity" nastupujete do zběsilého kolotoče rychlých a ještě rychlejších sypaček a přechodů. Mitch a spol. prostě umí, to se musí nechat. Barney nepředvádí nic, čím by vás překvapil, ale kdo zná jeho rozkošný soprán, moc dobře ví, že tenhle chlapík prostě nezklame! Navíc se k jeho chrochtání připojil i Mitch, čehož výsledkem jsou doslova vražedné dvouhlasy. Než jsem se při prvním poslechu "Order The Leech" stihnul jakž takž vzpamatovat, svítila na mém přehrávači osmička. Vskutku zběsilé tempo nasadila stará garda hned od začátku. Na desce nenajdete jedinou pomalejší anebo oddechovou pasáž. Zběsilý to "námrd"(výstižnější pojem bych hledal jen ztěží) je ukončen až zastavením disku na konci závěrečné skladby, z nichž ta nejdelší (nepočítaje závěrečnou) vykazuje stopáž něco přes 3 minuty.Ačkoliv tato "vysoká škola sypání" nejspiš do dějin originalních hudebních výtvorů nevejde, nic to nemění na tom, že staří pardálové bez problémů natrhávají drtivé většině své konkurence na scéně prdel a ještě se u toho stíhají jednou rukou rejpat v nose. Nezničitelná stálice!
PS: Závěrečná skladba “The Great Capitulator“ je na samém konci obohacena o pro našince velmi zajímavý bonus v podobě hlasu Mitchovy přtelkyně Veroniky pocházející z české republiky. Když jsem někdy v roce 1988 slyšel poprvé “Scum“, ani ve snu by mě nenapadlo, že jedna z desek NAPALM DEATH bude obsahovat i český jazyk...
8 / 10
Mark 'Barney' Greenway
- vokály
Jesse Pintado
- kytara
Shane Embury
- basa
Mitch Harris
- kytara
Danny Herrera
- bicí
1. Continuing War On Stupidity
2. The Icing On The Hate
3. Forced To Fear
4. Narcoleptic
5. Out of Sight.Out of Mind
6. To Lower Yourself (Blind Servitude)
7. Lowest Common Denominator
8. Forewarned Is Disarmed?
9. Per Capita
10. Farce And Fiction
11. Blows To The Body
12. The Great Capitulator
Throes of Joy in the Jaws of Defeatism (2020)
Apex Predator – Easy Meat (2015)
Utilitarian (2012)
Time Waits For No Slave (2009)
Smear Campaign (2006)
The Code Is Red...Long Live the Code (2005)
Leaders Not Followers: Part 2 (2004)
Order Of The Leech (2002)
Enemy Of The Music Business (2000)
Words From The Exit Wound (1998)
Inside The Torn Apart (1997)
Diatribes (1996)
Fear, Emptiness, Despair (1994)
Utopia Banished (1992)
Harmony Corruption (1990)
From Enslavement To Obliteration (1988)
Scum (1987)
Vydáno: 2002
Stopáž: 44:39
Produkce: Simon Efemey a Russ Russsell
Studio: Parkgate Studios
trochu slabšie album ako výborný Enemy ale stále skvelé
Komplexní metalová skládanka, kde si podává ruce agresivní death metal s dusavými djent výpady, ale i melodickými a klidnějšími pasážemi. Přes veškerou agresivitu to má i zvláštní ladnost. První dojem slušný.
Desítka v rychlém kvapíku pádících válů nenechává nikoho na pochybách o čem že to tady bude. Španěle svůj tradiční hejvík hrají natolik tradičním způsobem, že tradičněji už to nejde. Skladby šlapou, refrény trefují cíl, jen do těch legín už se nenacpu.
Death metal, který by se formálně mohl zdát až příliš tradiční, aby se hodnotil nějakými superlativy, přesto se partě z Rochesteru daří v mantinelech klasických stylových klišé budovat skladby, které neuvěřitelně šlapou, mají drive a jakousi "duši".
Poměrně rozporuplná nahrávka. Na jednu stranu slyším spoustu zajímavých technicko-disonantních motivů ve stylu GORGUTS, na stranu druhou mi chybí větší tlak a mnohem hrubější pokožka. Přiznám se, že rovněž nemám kdovíjakou radost ze slabšího vokálu.
Doom a housle, to už tady bylo. Ale doom, dudy, mandolína a citera? Švédi chytře spojují houpavé metalové riffy s folkem, středověkými tradicionály a instrumentací. Hudba je to duchovní i zemitá, smutná i povznášející. Uvidíme, jak ustojí zkoušku časem.
Atmosféra by se na nahrávkách těchto Francouzů dala krájet. Jsou v tom emoce, pestrá škála spíše melancholických nálad a těžké kytarové riffy. Album opět s jistotou plující v mezinárodních vodách vymezených doom metalem, gotickým rockem a sludge metalem.
Belgické trio si na debutovém EP celkem okatě bere za vzor Američany TOOL, ale kompenzují to výrazným ženským vokálem. "The Paranoia, Hysteria" je třeba brát jako rozjezdovou položku. Uvidíme, kam to skupina nasměruje příště, potenciál tu cítím.