PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je to už pár měsíců od její návštěvy v Praze, ale d-beatová sebranka z Portlandu a San Francisca (btw. kalifornská hudební scéna stále vládne!) WARCRY ještě stále bzučí v uších. „Savage Machinery“ je čtvrthodinový výplach s charakteristickou d-beatovou rytmikou, jednoduchými, ale efektivními melodickými riffy, a krátkými, extatickými sóly přerušujícími surové štěkání Todda Burdetta, jinak známého z TRAGEDY nebo HIS HERO IS GONE. Kdo by snad plánoval ofrňovat nos, teď už ví, že tady je v té nejlepší společnosti.
„Savage Machinery“ je již čtvrtá fošna kalifornské stálice a nabízí deset zářezů na pažbě. Počítá se rychlost, agresivita, jedovaté plivání riffů, ale ačkoli člověk jen stěží vymyslí kreativnější adjektiva, WARCRY překvapivě nechybí opravdu zapamatovatelné songy. Na tom se podílí kromě ohromného tahu na branku, z něhož číší, že lidem z WARCRY proudí mezi červenými krvinkami i skandinávská ocel, také charakteristické Toddovo frázování textu a záměrná repetitivnost, která graduje sdělení způsobem, co ze všeho nejvíc připomíná volání do zbraně přes megafon někde na barikádách. Za mě nejsilnější song „Bloodbath/Progress“ a doufám, že nejpozději za pár let zase u nás, protože tohle je krásnej pás nábojnic rozsypaných do asfaltu!
Povedená čtvrtá fošna kalifornské stálice.
7,5 / 10
1. Fight
2. Force Feed
3. They Chain Us
4. Nuclear Virucide
5. Hexed
6. Agenda
7. Agony Rising
8. Wound Cuts Deep
9. Bloodbath/Progress
10. Drone
Savage Machinery (2014)
Not So Distant Future (2008)
Deprogram (2006)
Maniacs On Pedestals (2004)
Vydáno: 2014
Vydavatel: Warcry Records
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.