OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
To se dostavili na scénu hoši z NEEDFUL THINGS a ihned od začátku nešetřily sluchovody přítomných. Přímočarý grind bez výraznějších kytarových kudrlinek doplňoval vyřvaný vokalista. Celý set se nesl v tempu, které nejlépe vystihuje Kryptorské - rychlost vítězí a tak nebyla při sypačkách nouze o šílený výraz bubeníkův či časté proklepávání ručky kytaristovi. Pětičlenná sestava (Otto-bass, Roman – guit, David – guit, Hroch – drums, Tomas – Bass/voc) měla vůbec problém vměstnat se na nevelké podium, a tak se co chvíli nechtěně pošťuchovali. V druhé polovině se jim podařilo rozohnit i fanoušky při songách o tequile či písni věnované black metalu.
Slovenští mistři (jak neopomněli přítomným připomenout) ABORTION rozvlnily bránice fanoušků hned svým příchodem. Bubeník Charlie nastoupil v jakémsi oblečku sokolíka s managerskou kravatou a Lepra je sám o sobě postavička komiksová (fakt nic proti hoši). Novým kytaristou je Libor, který by mohl na své image zapracovat a zdůraznit ji dle svých kolegů, a byla by šou bezchybná. Na humoru také stavějí svou hudbu a tak se pělo například pro nádražáky, Svědky Jehovovi, pankáčům a dalším. Jejich hudba není jen grind core či mince core, ale zahrnuje celou škálu okrajových stylů jako punk, h/c, ale i pomalejší songy. Pěvecky se vzájemně umně doplňují Lepra s Charliem, jehož výkon bubny-zpěv je třeba vyzdvihnout. S novou fošnou „Have A Nice Day“ zrajou jako slovenské hrozny. Zvuk měli čitelný, a tak si všichni přítomní mohli z jejich plodů ochutnat. Největší ohlas měla několikavteřinová pecka od NAPALM DEATH, přičemž se i sám Lepra nechápavě podivoval, proč mají takový úspěch vždy ty nejkratší songy.
To již nastal čas pro severní sousedy SQUASH BOWELS. Ti pro změnu přišli zbarveni v bojových barvách. V prvním songu zpěvák ukryl svou tvář pod pletenou kuklu a image dotvářel krví poskvrněný oděv. Celé to korespondovalo s gore tematikou, kterou prostřednictvím svých nástrojů předávají ostatním. Po několika písních se mi však přeřvaný zvuk i podobně stavěné písně se silně nelidsky zkresleným zpěvem začali trošku zajídat. Větší ohlas měli starší naposlouchané kusy, než opusy z prozatím posledního LP „The Mass Rotting – The Mass Sickening“. Vystoupení potřebovalo něčím oživit, což se jim následně částečně podařilo přizváním hostujícího kytaristy z Incarnation, který si střihnul z kapelou 2 songy. Obecenstvo se celý koncert dobře bavilo a tak to byl příjemně strávený večer. Slušností je snad ještě připomenout, že agilní Obscene production chystá do konce roku novou nálož právě od polských démonů s názvem „For Dead God – International Devastation“.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.