Poslední koncert v klubu Basement v Krymské. Vyprodáno a na otázku proč odpovídám: protože PROTOMARTYR. Jsou esencí této doby. Čtyřka z Detroitu, která do sebe nasála všechen úpadek svého města a udělala z něho vývozní artikl.

Večer otevírá dvojka z Los Angeles zvaná QUI. Vydávají pod Ipecac, takže mají téměř v popisu práce, aby vypadali trochu divně a hráli trochu divnou hudbu. Mám během jejich setu pocit, jako bych se ocitl v nějakém obskurním noise rockovém muzikálu. Jakkoliv to sousloví zní naprosto ujetě. Bubeník Paul Christensen vedle bicí soupravy hraje i na klapky, na kterých střídá vše od klasického piána, hamondek až po chrámové varhany. Matt Cronk řádí s kytarou, parádně zbustrovanou basou, ale vystačí si i sám s mikrofonem. V Basementu tak čmárají pestrý hudební obraz, na kterém najdete vlezlé teatrální popěvky, punk a tunu dalších žánrů. Rock´n´rollový minimalismus, který zařval, protože ho někdo chytil za koule. A zmáčknul. Exploze nápadů, které lítají všemi směry.

Základní kámen PROTOMARTYR Joe Casey jako by k této kapele ani nepatřil. Týpek v kvádru s ksichtem Jamese Camerona, který po celý čas stojí nehnutě, štěká do mikrofonu, křečovitě u toho svírá flašku a nevíte, jestli je to trémou nebo jestli s ní nezačne mlátit první řady. Působí, jako by sběhl ze sněmovny lordů Britského parlamentu, protože ho někdo infikoval punkem. Punk chce ven, ale přes to kvádro a tesilky to je složitější. Navíc svůj pohnutý životní osud pevně otiskl do hudby. Vypadá, jako by mu to všechno už bylo vlastně fuk, ale vy víte, že není. Vyzařuje něco, co jen tak někdo nemá. Za sebou má o generaci mladší kluky, kteří do vás rvou post-punkovou depku. Na první pohled je patrné, že kytarista má tendenci mazat shoegazové stěny a basák by někdy rád udělal metalovou vrtuli. Výsledek ale dává smysl jako máloco. Tahle kapela má jasně definovaný sytě temný odstín.

foto: Matěj Hošek

více fotek: http://foto.mattesh.com/2016-04-21-protomartyr/