MOGWAI - The Bad Fire
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Máme u nás na Slovensku odnedávna takú socialistickú vymoženosť o povinných 25 % domácej hudobnej tvorby v rádiách. Vydupali si ju „titani slovenského popu a rocku“ a zdôvodnenia sú tak medzi „inde to tiež tak majú!“ a „to je na podporu mladých umelcov!“. Vzápätí ako jeden muž o výnimku požiadali rockové stanice, pretože komu z dramaturgov by sa chcelo kdesi po internetoch či (preboha!) po kluboch tých mladých nádejných umelcov hľadať, keď aj tak ide v prvom rade o predaj reklamného času a cieľová skupina postarších dečkárov chce svoje istoty v podobe párplov a zepelínov. A istý báči, ktorý má v tých rádiách celkovo nejaké veci pod palcom, toto „omilostenie“ zastrešil výrokom o tom, že na Slovensku je primálo rocku na to, aby naplnil štvrtinu vysielacieho času.
Nebude to asi celkom tak, ak sa stáva to, že aj ja so svojím preferovaním „antihudobných chlievov a humusov“ bez veľkého pátrania natrafím na rádiovo výborne hrateľnú domácu rockovú záležitosť, dokonca takú, že jej z topánok netrčí zábavové dedičstvo slovenskej poprockovej tradície. Košickí SIX BETWEEN, fungujúci od roku 2013, síce už len kvôli spevu v angličtine neznejú ako oduševnene slovenská kapela, ale matne tuším, že aj mladú domácu rockovú produkciu by do rádií mala dostať chytľavosť a kvalita pesničiek a nie nejaké surmenie surmitmi. Z tohto príčetného pohľadu ich štúdiový debut „3 Days“ môže do rádiových rotácií vyraziť hneď teraz.
Päťskladbové demo/EP prináša skôr tvrdšiu rockovú hudbu, ktorú možno zaškatuľkovať ako alternatívny metal alebo zmes grunge rocku, stoner metalu a podobných vecí. Ak sa bavíme o grunge, tak osobne tam počujem inšpiráciu čerpanú u ALICE IN CHAINS, STONE TEMPLE PILOTS a SOUNDGARDEN, hlavne pokiaľ ide o uvoľnené, flegmatické, tu a tam melancholické nálady, kontrastujúce s občasnými výbuchmi energie. Nervnú výbušnosť PEARL JAM tu však nahrádza veľmi metalové soptenie, ktoré sa neodráža ani tak v hre gitár a bicích, ako skôr v speve, keďže hlavnému „staleyovskému“ vokálu často kontrujú polohy, aké by ste čakali skôr v „odpálenejších“ tvrdých žánroch, vrátane takého ľahšieho death metalu. U mňa je táto flexibilnosť pozitívom, hudbu posúva do ďalších dimenzií a len verím v existenciu rádií dostatočne osvietených na to, aby kvôli tomuto dobrému nápadu SIX BETWEEN neodpísali. Ja mám len takéto výhrady: „booklet“ by fakt mal byť bohatší na informácie a ak materiál vyšiel v roku 2014, promo k nemu malo prebehnúť tiež vtedy. Toto s chystanou novinkou neposerte.
Na nahrávke ma tak celkovo baví to, že je chytľavá, zaujímavo zložená a hudobnícky zvlášť po gitarovej stránke, čerpajúcej zo širokej škály tvrdého rockového riffovania, pomerne „vymaznaná“. Každá zo skladieb je kompozične o niečom inom než tá predošlá, každá je vybudovaná na pomerne silných, ľahko zapamätateľných melodických, harmonických i vokálnych štruktúrach a ak sa v tomto žánri na pomedzí grunge a metalu dá hovoriť o chytľavosti a hitovosti, tak tento potenciál tu rozhodne je. Pokiaľ ide o zvuk, je hutný a výrazný, všetko vyvážene počuť a navyše je v ňom taká zdravá dávka neumelej živelnosti (nahrané to bolo za tri dni). Rockové rádiá nech prestanú s recyklovaním „osvedčených“ playlistov a začnú s vysielaním napríklad takýchto vecí, neverím, že SIX BETWEEN sú na Slovensku ojedinelým zjavom.
Máme slušný nový slovenský rock, kto chce, ten nájde.
7 / 10
Tomáš Malý
- zpěv
Milan Guman
- kytara
Laci Koreň
- kytara
Laci Šefčík
- baskytara
Ďuri Reško
- bicí
1. Slave
2. Liar
3. Above
4. Ghost
5. Preys
3 Days (EP) (2014)
Velmi dobre :)
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!