Moc míst, jakou je táborská C.E.S.T.A. není. U nás rozhodně ne. Možná slovinská Metelkova má podobnou auru. Rozhodně ale ne stejnou. A vlastně i ta Metelkova je spojená s dvojicí, která odjela z Ameriky, aby z malého českého města mohla vyjíždět koncertovat do celého světa. Většina kapel si svůj sen plní zcela opačným směrem. O kom to tady mluvím? Samozřejmě, že o SABOT, kteří položili základy místu, kde se tentokrát konal Free Dim Festival. Ctiborův mlýn je nejen místo, kde se dělají koncerty, ale i ostrov obklopený energií, se kterou se v poslední době setkávám čím dál tím řidčeji. Obrovský respekt všem, kteří toto místo oživili a vytáhli ven z klinické smrti.

První kapela, kterou vidím, je druhá hrající GATTACA. Domácí crustový mokřad jsem neviděl už skoro rok, takže je toto premiéra s novým bubeníkem. Naposledy jsem se rozplýval nad tím, jak byli skvělí na Fluffu, a mohl bych v tom v podstatě pokračovat. Nový bubeník hraje úsporněji, ale dává o to větší šlupky. Set díky tomu nabírá na rock’n’rollovosti a nemyslel jsem si nikdy, že tento směr bych u podobné kapely považoval za správný, ale tady to sedí naprosto skvěle. Stejně tak mně vyhovuje příklon k silnějším melodiím. GATTACA za sebou nechává rozplizlé, rašelinou pokryté stěny a získává jasně riffové hrany.

Plzeňské CLIMATIZADO muselo být nějak neuvěřitelně krátké nebo čas u U-rampy, kde děti testují skejty, musel ubíhat zcela jinak, než kdekoliv jinde. Ani jsem se neohlédl a už se na scéně připravují CROSSFIREFUCKINGHURRICANE. Sbírka na první pohled nenápadných, ale protřelých figur, které jsou pro mě překvapením Freedimu. Grindcore převlečenej za noise rock. Nepolevující tlak riffů, co drtí kosti. Tahle kapela vás nemilosrdně vezme za flígr a už lítáte v kole. Z tohohle se jen tak nevylížeš. Rychle, nahlas a s dávkou syrovosti, kterou u nás moc kapel fakt nemá.

Elektrický stínadla zvaný V0NT jsou dnes hodnější, než byly nedávno na Sedmičce. Zase mně vadí, že Markovi není rozumět, celkem chápu, že je v tom úmysl, aby se jeho efekty rozmlžené řvaní slilo do toho noise-industriálního bordelu všude kolem, ale vyznění skladeb a jeho textů to pohřbívá také. Kdyby to bylo živě alespoň tak, jak je to na nahrávce.

Celý fest ukončuje kvarteto Lucemburčanů MUTINY ON THE BOUNTY. To v současnosti do lidí pere taneční post-rock ne nepodobný tvorbě například takových 65 DAYS OF STATIC. Trochu hned z počátku setu štve, že složitější kytary jdou často z pouštěných smyček a kluci do nich efektně hopsají, bez toho, aby zahráli notu. Dopad na publikum to však má neuvěřitelný a tak se před pódiem trsá ostošest. Nakonec jsem si i já cestu našel, nasazení a rytmy jsou tu návykové a nehýbat se nelze. FreeDim se vyvedl nad míru. Už teď se těším, až se zase vrátím.