Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Japonsko mě nepřestane překvapovat. Ukrývá poklady. Nejen MONO, ENVY, případně HEAVEN IN HER ARMS. V posledních dnech pro mě nejjasněji září v současné době již patnáctiletý klenot jménem TOE. Jejich poslední deska „Hear You“ velmi svéhlavým způsobem představuje post rock říznutý math rockem, ale nečekejte žádné zbrklosti nebo nutnost se na technické finesy a hudební zvraty pekelně soustředit. Toto je vyklidněná, téměř relaxační hudba, koketující s akustickou polohou, jazz rockem, někdy i minimalismem. Výsledek mě naplňuje velkým zážitkem, který přes TOE proudí.
Rafinovaně zauzlované aranže mají tendenci konejšit, uklidňovat, případně pohladit. Když se ojediněle odprostí od ryze instrumentální formy, překvapí vás rap nebo japonsky mňoukavý ženský vokál. Zvláštní pozornost v TOE si zaslouží bicí, které jako by občas na sebe poutaly většinu pozornosti. Mnohdy dostávají téměř sólový prostor vedle toho zdánlivě ledabylého cinkání kytar. TOE jsou na svém posledním albu nevšední kombinací stylů a jejich pojetí této fúze je vánkovitě lehké, technicky zajímavé a civilní současně.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!