NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak jsme se dočkali. Nadějní Briti, kteří prozatím do světa chrlili jen singly, EPčka a videoklipy, se konečně rozhoupali k velké desce. Desce, která bere již dříve natočený materiál, něco málo nového přidá a zve k sobě spoustu hostů, jakými jsou například Rou Reynolds z ENTER SHIKARI. Nebudu zastírat, že kapela, která mě při poslechu desky „Outside The Box“ napadá velmi často, se jmenuje LINKIN PARK. Je tu několik zásadních rozdílů, které přinesl čas, vše je více „groovy“ a při každé dobré příležitosti se djentuje. Jistou roli v mém příměru má silnější použití melodických vokálů, které v mnoha polohách jednoduše připomínají Chestera Benningtona. Vlastně to deska ani nijak nezapírá. Spojení nu-metalu a djentu tu navíc funguje a dává tak už trochu vyčerpanému žánru další podněty pro život.
Debut se snaží osvěžit čistá instrumentálka, případně track, který jde mnohem více naproti čistému rapu, než jakýkoliv jiný, ale nezapře to nepříjemný fakt, že se tu poměrně hodně hraje na jistotu. „Outside The Box“ nepřichází s ničím novým. Snaží se jen trochu opatrným způsobem upevnit pozici kapely. První velká deska se tak v mých očích drží zbytečně při zemi a do značné míry jen recykluje. To mi u celkem slibně vypadající nové kapely přijde dost málo.
6,5 / 10
Skrátka, HACKTIVIST to prekombinovali. Tak dlho pracovali na debutovom albume, až sa nevyhli prešľapovaniu na jednom mieste a zbytočnému prerábaniu starých singloviek, ktorým nové zmeny len uškodili.
EP z roku 2012 ponúkna po všetkých stránkach lepšie skladby, najmä, čo sa týka textov. Aktuálne sa totiž zamerali hlavne na egocentrické vychvaľovanie sa s vážnou tvárou (čo irituje najmä v intre). Jednoducho, konšpiračné teórie znejú z ich úst zaujímavejšie. Najsilnejší je "Outside The Box" vtedy, keď to kapela nehrá na istotu (striktne rapová "Rotten") alebo odhodí vážnu tvár a členovia porozprávajú príbehy z turné v "Buszy".
Poznámka: Porovnanie s LINKIN PARK je asi rovnako presné ako porovnanie s MESHUGGAH. Obe kapely majú podobne naladené gitary, no každému aspoň trochu zbehlému človeku sú na prvé počutie zjavné rozdiely. Melodický spev a využitie rapu v tvrdej hudbe pripomínajú LINKIN PARK skutočne iba po formálnej stránke.
Bavi ma to a dost
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.