Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak jsme se dočkali. Nadějní Briti, kteří prozatím do světa chrlili jen singly, EPčka a videoklipy, se konečně rozhoupali k velké desce. Desce, která bere již dříve natočený materiál, něco málo nového přidá a zve k sobě spoustu hostů, jakými jsou například Rou Reynolds z ENTER SHIKARI. Nebudu zastírat, že kapela, která mě při poslechu desky „Outside The Box“ napadá velmi často, se jmenuje LINKIN PARK. Je tu několik zásadních rozdílů, které přinesl čas, vše je více „groovy“ a při každé dobré příležitosti se djentuje. Jistou roli v mém příměru má silnější použití melodických vokálů, které v mnoha polohách jednoduše připomínají Chestera Benningtona. Vlastně to deska ani nijak nezapírá. Spojení nu-metalu a djentu tu navíc funguje a dává tak už trochu vyčerpanému žánru další podněty pro život.
Debut se snaží osvěžit čistá instrumentálka, případně track, který jde mnohem více naproti čistému rapu, než jakýkoliv jiný, ale nezapře to nepříjemný fakt, že se tu poměrně hodně hraje na jistotu. „Outside The Box“ nepřichází s ničím novým. Snaží se jen trochu opatrným způsobem upevnit pozici kapely. První velká deska se tak v mých očích drží zbytečně při zemi a do značné míry jen recykluje. To mi u celkem slibně vypadající nové kapely přijde dost málo.
Skrátka, HACKTIVIST to prekombinovali. Tak dlho pracovali na debutovom albume, až sa nevyhli prešľapovaniu na jednom mieste a zbytočnému prerábaniu starých singloviek, ktorým nové zmeny len uškodili.
EP z roku 2012 ponúkna po všetkých stránkach lepšie skladby, najmä, čo sa týka textov. Aktuálne sa totiž zamerali hlavne na egocentrické vychvaľovanie sa s vážnou tvárou (čo irituje najmä v intre). Jednoducho, konšpiračné teórie znejú z ich úst zaujímavejšie. Najsilnejší je "Outside The Box" vtedy, keď to kapela nehrá na istotu (striktne rapová "Rotten") alebo odhodí vážnu tvár a členovia porozprávajú príbehy z turné v "Buszy".
Poznámka: Porovnanie s LINKIN PARK je asi rovnako presné ako porovnanie s MESHUGGAH. Obe kapely majú podobne naladené gitary, no každému aspoň trochu zbehlému človeku sú na prvé počutie zjavné rozdiely. Melodický spev a využitie rapu v tvrdej hudbe pripomínajú LINKIN PARK skutočne iba po formálnej stránke.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.