Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Osm let, které uplynuly od minulé desky, to už je celkem dlouhá doba. Otázka, jestli kapela za to dobu kapela provedla nějakou velkou změnou nebo se výrazněji posunula, se přímo nabízí. Odpověď je – neposunula se ani o píď. WALLS OF JERICHO jedou stále ten stejný tvrdohlavý kovový hardcore, který se zaměřuje na funkčnost na koncertě. Na druhou stranu jakou revoluci čekat od kapely, která pomáhala formovat tvář metalcoru už koncem devadesátek? Takže co člověka na „No One Can Save You from Yourself“ čeká? Vyřvávačky, halekačky, houpavé riffy, sem tam nějaká sekačka a jedna skladba s melodickým neřvaným vokálem, která skvěle zvládá jediný svůj úkol, ty hutné kytarovky trochu na závěr provzdušnit.
Do alba vás uvádí houkání sirén a pak už vše kosí nemilosrdná hutná mašina, kterou pohání sociální kritika a řev nenapodobitelné divoženky Candace. Chytlavost v přímočarosti. WALLS OF JERICHO vydali po osmi letech album, které se dá označit za konzervativní po metalcorové, navazující na „The American Dream“ a co si budeme povídat, oni už asi jiní nebudou. Jejich hlavním zájmem je hardcorová energie naditá v metalovém kabátě, tah na branku a hudba konstruovaná hlavně pro živé hraní.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.
GOLGOTHAN REMAINS trochu pročistili zvuk a zvýraznili ULCERATE vibes. Nové EP je pořád hodně agresivní a inspirace novozélandskou ikonou (tentokrát přichází na řadu jejich pozdní tvorba) slouží spíše jako vydatná poleva než jako zásadní konstrukční prvek.
Komplexní metalová skládanka, kde si podává ruce agresivní death metal s dusavými djent výpady, ale i melodickými a klidnějšími pasážemi. Přes veškerou agresivitu to má i zvláštní ladnost. První dojem slušný.